Triatlonová sezona 2015 je za mnou. Musím říct, že to hrozně rychle uteklo! Ono se není až zas tak čemu divit, když je to jeden z našich cílů…být co nejrychleji na té finish line. Ale taky jsou tu i jiné cíle, které, jak věřím, sdílíme všichni – zůstat zdraví a dobíhat s úsměvěm. To se mi podařilo, takže se dá říct, že to vyšlo na jedničku. Můžem na to stručně mrknout hezky popořadě…

Tady máme souhrn celé triatlonové sezony v krátkosti. Pod názvem závodu můžete rozkliknout celé reporty s fotkami a detaily…

Květen

Poděbradský triatlon

Distance 700-30-7 (bezhákový)

První závod sezony, můj první vůbec. Šel jsem do toho opatrně, ale bez obav, že bych to nezvládl. Bez tlaku na výsledek nebo pořadí, jen to neflákat! Vyšlo to nad očekávání dobře, pohyboval jsem se kolem půlky, užíval si to bez stresování a předvedl solidní běh, který mě posunul do lepší půlky výsledků (83/192).

Triatlon Interval Ostrá (Český pohár)

Distance 700-30-7 (bezhákový)

Na poslední chvíli změněný závod na Český pohár přilákal specialisty na tuhle distanci. Startovalo se intervalově, což se mi moc nelíbilo. Po plavání jsem se pohyboval až někde ve třetí třetině pole, což větrná cyklistika zrovna nevylepšila a moc nepomohl ani průměrný běh. Závod jsem si neužil, nebavilo mě to tam a ani mi to očividně nešlo. Umístění 70/131 tomu odpovídalo.

Červen

Welas Triatlák Kutná Hora

Distance 350-15-5.5 (terénní)

Spíše ze srandy jsem se přihlásil na malinký terénní triatlon v mém městě. Kratičké plavání se mi povedlo (7/32), zato nezkušenost na horském kole, kde byla trasa poměrně technická, se projevila velkou ztrátou (19/32), ale běh na domácí půdě mi sedl (4/32) a špinavý, sedřený a spálený od kopřiv jsem byl v cíli na 11./32 místě. No a sranda to byla, nicméně jsem si xterru moc neoblíbil 🙂

Mistrovství Prahy

Distance 750-20-5 (sprint hákový)

Docela zábavný hákový závod v Hostivaři, kde mě překvapil „kopečkový“ profil cyklistiky. Bylo to pestré, rychle utíkající v pěkném prostředí. Plavání bez neoprenu se mi nepovedlo, kolo jsem zajel aspoň na průměr a docela náročným během se přiblížil elitní čtvrtině. Celkově dobrý pocit a příjemně strávený den s kamarádem Zdeňkem. Pozice 39/83 (započítáni jen muži).

ICT Triatlon Račice

Distance 750-20-5 (sprint hákový)

Hezky zorganizovaný závod cílený na úplné hobíky z okruhů „ajťáků“ – to asi na 100% neplatilo, ale pro mě a kamaráda Miloše ano (jsme zaměstnanci technologické firmy). Každopádně zazlobilo trochu počasí, ale umoudřilo se. Rozbité přední kolo před závodem se podařilo vyřešit (solidní stres). Plavání bez neoprenu bylo hodně pomalé, zato cyklistika odsýpala solidně, než začal foukat silný vítr (výsledkově první čtvrtina nejrychlejších) a díky jednomu z nejrychlejších běhů dne (top 10) jsem skončil 28/170.

HP týmový triatlon

Štafeta – plavání 1000

Firemní štafetový závod v terénním triatlonu nám vyšel hezky. Měl jsem na krku jen plaveckou část. Z vody jsem vylezl na druhém místě, které jsme udrželi do cíle. Zatím moje nejlepší plavání (1 km za 16 min tempem 1:36/100m). Spokojenost!

Červenec

Železný Chlíst

Distance 600-26-6.5 (sprint hákový)

Krásný vesnický „gulášek“ se super atmosférou v blízkosti Kutné Hory, kde bydlím. Docela mě překvapilo, že přijelo pár velmi kvalitních závodníků z české špičky. První závod, kde mi dělala doprovod Peťa se mi povedl přesně podle plánu. Hold ty ženský asi motivujou 🙂 Jen jsem zazdil cyklistiku v druhé půlce po tom, co jsem to dobře rozjel v té první. Běh klasicky nejlepší disciplína v elitní pětině. Umístění v top 20 mi udělalo radost (20/87)!

Specialized OPEN Mělník

Distance 500-15-3.5 (supersprint hákový)

Supersprint aka „měkčí“ verze Mělnického závodu, který je specifický hlavně tratí ve městě a náročným profilem. Opět jsem měl super podporu přítelkyně a kamarádů z Run The World a šlo to celý úplně samo – plavání, kolo i běh. Velká škoda, že běh nebyl o fous delší, chybělo mi na bednu fakt málo! Umístění 8/61. Cítil jsem, že forma na vrchol sezony je tam, kde má být.

 

Srpen

Hamrman 70.3

Distance 1900-90-21 (halfironman bezhákový)

Jednoznačně vrchol sezony, první poloviční ironman a den, kdy jsem zazářil (minimálně sám před sebou 😀 ). Všechno se prostě povedlo a zažil jsem triatlonový orgasmus! 🙂 Dle optimistického plánu jsem šel pod pět hodin (4:57) a ve výsledcích v první pětině. Kdyby ovšem byla trať regulérní délky, tj. kolo celých 90 km a ne 86, asi by to bylo o fous nad ten vysněný čas. Pozice 18/102. Byli tam taky všichni moji kamarádi a společně jsme si tu dřinu užili na max. Kempování a výletění s Peťou taky nemělo chybu.

TriPrague (Český pohár)

Distance 1900-90-21 (halfironman bezhákový)

Chtěl jsem navázat na Hamrmana, ale všechno bylo o chlup pomalejší a prostě méně povedené. Dlouhá depa tomu moc nepomohla a ani prodloužená cyklistika na 92km. Ale tolik diváků, kamarádů na trati (prakticky všichni) i mimo, to se asi jinde jen tak nepoštěstí. Hold centrum Prahy je jen jedno 🙂 I přes horší čas a pocity jsem neskončil o moc za elitní čtvrtinou (68/247). Po závodě teda pocity fajn a hlavně posezení s těma, co mám rád!

Září

Slovakman 113 (Český pohár)

Distance 1900-90-21 (halfironman bezhákový)

Zavírák sezony, na který bych raději zapomněl. Organizátoři předvedli excelentní práci, ale já jsem měl vyloženě špatnej den. S plaváním jsem mohl být spokojený, ale kolo i běh jsem totálně nezvládl – nejspíš kvůli zanedbanýmu tréninku no a samozřejmě taky sehrál roli prudký vítr na kole – prvek, který spolehlivě nezvládám 🙂 Cílový čas 5:33 hod a nevešel jsem se ani do půlky (140/265). Slovensko ale jinak nemělo chybu a rádi jsme si s Peťou závodní víkend protáhli o dovolenku.

Můj nejlepší závod?

Těžko se srovnávají výsledky jednotlivých závodů, protože i když se tváří na stejnou distanci, závod je každý specifický a ne vždy to organizátoři naměří přesně. Kdybych ale měl vybrat nějaký topový aspoň podle pocitu, tak jednoznačně vítězí Hamrman 70.3! Za můj výkon tam se nemusím stydět. Byl to vrchol sezony a nějakým záhadným způsobem se mi na něj podařilo i nejlépe připravit 🙂

Počasí nám vyšlo prakticky na všech závodech s drobnými vyjímkami. Do cíle jsem se dostal vždy a to bez pádů či zranění. Jen po TriPrague jsem měl pochroumaný nárt na pravé noze, který potřeboval snad jen akorát běžecký volno. Ani na jednom ze závodů jsem nezažil nějakou organizátorskou botu a to ani těch nejmenších, kde se nás sešlo „pár“. Naopak musím říct, že jsem byl mile překvapený vysokou úrovní některých ze závodů, kde bych to možná ani nečekal.

Výsledky v číslech:

Grafy znázorňují celkové procentuální umístění – určitě se nejedná o nejpřesnější metodu hodnocení úspěchu, ale orientačně je to docela vypovídající, myslím si.

A jak se mi dařilo v jednotlivých disciplínách?

Myšlenka na závěr 🙂

Takže to mám za mnou – s hodně pozitivními pocity. Triatlon mě uchvátil svou pestrostí i náročností. Takový zápal pro věc jsem už dlouho neměl a motivace být lepší mě žene stále kupředu. Není to jen ale o tom být zase příště o pár vteřin, minut rychlejší. Cítím, že s triatlonem rostu, mám jasnější vize a jdu si za tím, co chci. Triatlon mě učí trpělivosti, pracovitosti, schopnosti sklopit hlavu a věřit, že dělám správnou věc, že jsem na té cestě, která vede k cíli. Je to krásný sport, který hodně dává, ale taky dost bere – to hlavně časově i finančně. Časově se to dá zvládat, když si člověk dobře rozvrhne svůj pracovní a volnočasový program. A jak s financemi? Tam je to dost limitní…chci-li objet pár malých závodů, je to zvládnutelný, ale jakmile mám v merku závody větší, prestižnější a tím pádem i dražší, dokážou mě náklady docela nemile překvapit!

Chtěl bych poděkovat všem parťákům, soupeřům, organizátorům, přítelkyni a fanouškům, s kterýma jsem se letos na závodech potkal. Bylo to s vámi super a doufám, že se uvidíme i v následujících sezonách 😉