Minulé tři týdny jsem si dával závodní oraz, abych měl více času na trénink a taky vnesl do života trochu toho socializování a lásky :)) Ve velkých uvozovkách jsem teď v „tréninkovém bloku“ na prvního půl ironmana (čeká mě 1.8.), takže triatlon Železný Chlíst www.zeleznychlist.cz na sprintové distanci 600-26-6,5 jsem bral jako zpestření a rychlostní trénink. No a hlavně se to jelo za barákem v Chlístovicích u Kutné Hory…

Ve slušném vedru jsme vyrazili já a Péťa do Černín k rybníku, kde proběhla registrace a bylo první „depo“. Jelikož je Chlíst echt vesnický triatlon, který si na nic nehraje, depo bylo rozloženo, kam oko pohlédlo :)) Já jsem vybral docela pěkný místečko v trávě u vody, kde nehrozilo šlápnutí na šišky 😀

Plavání 600 m: Plavalo se bez neoprenu, i když byl nejspíš povolený. Nikdo nebyl takovej masochista, aby se do něj soukal v těch tropech. Já jsem udělal bohužel několik chyb. První bylo výběr místa na startu. Stoupl jsem si nešikovně do třetí řady a nemohl jsem se hnout dopředu přes pomalejší plavce. Nezbývalo než čekat, i když jsem se snažil se tam vecpat, byl to masakr a to jsem už nechtěl tak moc hrotit. První bójku jsem nějak nemohl trefit. A to jsem tak trénoval navigaci v otevřené vodě! 🙂 Rybník Vidlák byl místy teplej jak napuštěná vana. Až to bylo nepříjemný…Druhá bójka bez boje, jen do finiše jsem musel upravit kurz. U břehu jsem krauloval o dost déle než ostatní, ale držím se mýho pravidla, že si musím nejdřív sáhnout na dno (rybníka), než se postavím. Možná to vypadalo komicky, ale pošetřilo to síly 🙂

Depo 1: Mírně motačka hlavy, takže to do těch treter moc nelezlo, ale jinak oukej. S plaváním čas 11:19 min, což bylo celkově (muži, ženy, štafety) 33. místo z 95.

Cyklistika 26 km: Kolo jsem začal hezky na pohodu, přehodil Garminy na řídítka, přejel přes železniční přejezd a najel na mě dobře známou hlavní silnici do Kutné Hory. Směr tam klesá více než stoupá a protože nám foukalo do zad, byl to slušnej fičák. Každých 5 km na mě blikaly mezičasy s průměrem od 40 do 46 km/h. Hákování bylo povolené, my jsme vytvořili tříčlennou skupinku hned od začátku, kterou jsem ale více méně táhl jen já. Před krátkým stoupáním do Bykáně jsem se slušně trhl a kluky jsem nechal docela za sebou. Až jsem je jednu chvíli úplně ztratil z dohledu. Jel jsem si svou vlastní časovku, což mě prostě baví víc a v tu chvíli jsem si v té rychlosti připadal hrozně dobře! 😀 Otočka byla na první kruháči v Kutné Hoře. Jaké nemilé překvapení, když jsem při nájezdu na kruháč měl za zadním kole najednou skupinku asi 5 nebo 6 závodníků! Kde se tam najednou vzali, eee…?! Otočil se profil a s tím o vítr a já jsem byl najednou ztracenej. Skupinku jsem ani nedokázal uviset a pomalu ale jistě mi začli ujíždět. Nakonec jsem je ztratil z dohledu já a tušil jsem dobrou dvouminutovou ztrátu…takže veškerý sebevědomí bylo v prd… 🙂 Samozřejmě jsem nejvíc bojoval s větrem, nevěděl jsem jak šlapat, měl jsem problémy najít optimální kadenci. Před finální odbočkou jsem dojel dva kluky, zul tretry a mířil do depa. Cyklistika 45:32, Garmin pamatuje průměr necelých 34 km/h, což nakonec bylo to, co jsem i plánoval…32. čas

Depo 2: Tak druhé depo musím vyzdvihnout! Ne jen, že se mi povedlo, ale byl jsem doslova nadšenej z předávky kola organizátorům. Jen jsem seskočil bosej z kola a hodil ho někomu do ruky a o víc jsem se nemusel starat. To bylo hodně PROfi! 🙂 Běžecký boty jsem měl parádně přichystaný od Péti, za což si vysloužila pusu a já jsem se vydal lámat kilometry běhu.

Běh 6,5 km: Trasa běhu byla pro mě velká neznámá. Byli jsme upozorněni na kopeček zvanej Zabiják (nebo Smrťák? :D), kterej prý nikdo neběhá. Čekaly nás dva okruhy. Téměř čistě terénní, v lese, kde byl docela chládek, kolem hradu Sion, pěkně kolem potůčku. Trasa technická, moc mě bavila, připomínalo to nějakou X-terru. Běh mi docela sedl, předbíhal jsem a nenechal se nikým předběhnout. Smrťáka jsem teda taky nevyběhl, ale i tak to byl bod, kde jsem získal několik pozic. Držel jsem si co nejstálejší tempo, což byla dobrá strategie. První kolo jsem bral občerstvovačku jonťák do sebe a vodu na sebe a v druhé už nic, protože mi dýchal na záda (skoro doslova :)) jiný soupeř, který zdatně držel krok. Do finiše jsem dobíhal při skandování mýho jména! No, není nad to mít tak skvělý fanynky! :)) Finální sprint úplně nevyšel, závodníka přede mnou jsem už nedal. Byl totiž dobře informovanej (že jo, Arnošte?! :D). Čas 33:16 min a 16. místo celkově. Pro zajímavost tempo bylo kolem 4:40 min/km, což je úplně jinde než u mých asfaltových běhů.

Suma sumárum jsem dokončil v celkovém čase 1:30 hod, což byl přesně můj cíl pro tento závod. Převládala relativně spokojenost, ale pořád jsem měl v hlavě temný myšlenky kvůli té druhé půlce kola…Finální umístění 23. celkem (z 95) a v kategorii Muži A (pod 39 let) to bylo 12. místo z 55. S Peťou jsme byli spokojení, organizace šlapala na jedničku a hlavně ta atmosféra…to byla paráda, cítil jsem se jako doma. Pěkně mi povyprávěli naši eliťáci Ondra T. a Honza O. o jejich dobrodružství z Challenge Roth 2015 a ještě víc než doteď mě nalákali na jeden z následujících ročníků týhle pro mě snový akce…tak že by 2017? 🙂 Díky tedy organizátorům, Péťe, Kristýnce a samozřejmě soupeřům za parádní závody. Vřele doporučuju všem!

Výsledky: http://www.zeleznychlist.cz/results/year/?year=2015

Fotky: http://www.zeleznychlist.cz/photos/year/?year=2015