Nebylo těžký si uvědomit, že to enduro ježdění je stejně zajímavý s časomírou nebo bez ní. A taky že dobrodružství začíná za prvním kopcem, nebo taky desatero horami. Všude je dobře a každý místo, co jsme navštívili v loňským roce, nás něčím nadchlo a obohatilo! Když si to tak sumíruju, mám velkou radost, že jsme toho viděli tolik a vzpomínky z těch cest mě stále baví a taky dost nakopávají k plánování cest pro 2020 😊
Ciao!
Stejně jako loni jsem chtěl vyrazit na nějaký to jarní cyklo „soustředění“. Nebylo složitý se domluvit se stejnou (TTT) partou jako loni, ovšem to mělo ten háček, že já jsem neměl v plánu najíždět silniční kilometry, ale hledat krásný traily! 🙂 Věřil jsem, že to nějak půjde, ovšem jen do té doby, než jsem zahlídl zajímavej inzerát na českým webu (koukám všude, ať už Bikeandride nebo Dolekop…) na „zájezd“ do italského Finale Ligure s českou bikovou/enduro/downhillovou partičkou na konci března…
Povedená partička v jarním Finale 🙂 Foto: Sven Czastka
Rok se opět s rokem sešel a již tradičně TTTéčka vyráží na jarní kolo. Poprvé letos, vlastně poprvé vůbec se zúčastňuju taky…tuším, že se bude jezdit po Toskánských kopcích, po silnicích, ale více netuším. Jak bude fungovat moje tělo, jak si to užiju…čtěte zápisky… 🙂
Zelenkavé dresy v Toskánsku. Asi tak třetina účastníků celého zájezdu 🙂
Itálie mě dříve, nejspíš dost ignorantsky, prostě moc nelákala. Až s novým zaměstnáním od roku 2016 jsem neměl moc na výběr a do Itálie se několikrát vydal služebně. Tak po práci legraci, proč ne? Italský kopce a jídlo mi velmi rychle přirostly k srdci!
Navíc kdo by neměl rád italskou dopravu 🙂
