V neděli 14. června mě to zaválo do Prahe Hostivaři na její mistrovství v triatlonu! Připravena byla sprintová trať o klasické délce 750 metrů plavání, 20 km kola a 5 km běhu. Zážitky jsem sdílel se Zdendou, s kterým jsem absolvoval jeden zimní plavecký kemp pořádaný Etriatlonem…

Letos to vypadá na poslední možnost si se Zdeňkem zazávodit ve stejné kategorii, já už totiž víc neomládnu a on půjde mezi vetoše, tak jsme se oba těšili, jak se pořádně porvem o vítězství! Mezi sebou… 😀 S dostatečným předstihem jsme to parkli u sebe a dali se na předstartovní rituály, prezentaci, přípravu, cyklo rozjezd…překvapilo mě, že trať není vůbec rovinatá a že ten veeelkej kopec musíme zdolat čtyřikrát! Tak dlouho jsme to tam ladili, až nás vyvolávali mikrofonem, že se uzavírá depo! Tak jsme běželi uličkou k depu, že to vypadalo jako trénink T1/T2… :)) Ale žádnej strach, povedlo se, jen jsem teda nahlas prohlásil o kolegovi, který se rackoval na druhé straně a zabral prakticky celý můj prostor, že se asi pos.al v kině! Gentleman negentleman, byl jsem nucen mu ten prostor trochu zkrátit a bez následků malinko posunout…chtělo by to více promyslet příště. Ale určitě to nebylo schválně, taky se mi to stalo. Nejsem přece jenom zrovna zkušenej harcovník 😀

U nástěnky orgaz bylo u neoprenu velké „NE“ s pomlčkou 23,5°C. Hmmm, v hlavě malinko panika. Opět jsem se dostal mimo komfortní zónu a to jsme ještě neodstartovali. Ale pro to to přece dělám(e), ne? Hups do vody. Nakonec teploučko, jen teda bez pomocných rukávků…teda neoprenu.

Plavání 750m: Prakticky největší hrůzu jsem ani tak neměl z plavání bez gumy, jako spíš ze startu z mola, kde se skáče šipka. To jsem nějak pozapomněl natrénovat a nepomohly ani tři zkušení šipky na poslední chvíli, protože jsem pokaždý ztratil brejle. Takže z druhé řady a po zaznění klaksonu jsem tam hodil spíš takovýho kačáka… :)) Možná i kvůli tomu jsem chytil křeč do levýho chodidla zhruba po 10 metrech, ale nepanikařil jsem, nožku jsem táhnul za sebou bez pohybu, což mi jde prakticky pořád i v tréninku a po chvíli se vzpamatovala 🙂 Tak nějak jsem se už trochu otrkal, takže se tolik nebojím souboje ve vodě a v Hostivaři tomu nebylo jinak. Bránil jsem si svůj prostor a taky snažil hákovat ty přede mnou. Chvilkama jsem se svezl, ale jen asi v jednom případě jsem našel ideální tempo. První bójka byla teda docela drsná. Totální špunt a já jsem šel tou nejkratší cestou a to cestou největšího odporu 😀 Hrozně mě to zbrzdilo, prakticky se tam dalo zastavit a čekat. Ten, kdo to obeplaval, rozhodně vyzrál nad situací. Po druhé bójce jsem docela ožil, dokonce jsem i pár lidí přeplaval a držel se s jedním, který měl podobnou výkonnost. Cítil jsem se fajn, jen jsem proti slunci skoro nic neviděl a pouze šel s proudem těl, abych si držel (snad) správný směr. Druhá bójka mě překvapila, žádná strkanice a šel jsem nejkratší cestou. Finiš jsem natahoval co to šlo ke břehu, abych se nemusel prát s vodou po pás. I tak jsem si musel párkrát skočit ve vodě někam nad kolena. Atmosféra super, lidi fandili a já jsem závodil i na přeběhu do depa! 🙂 Čas zatím jako obvykle podprůměrný, poprvé bez neoprenu za 14 min a nějaké drobné, z 83 chlapů až 51. čas.

Depo 1: Tak bez neoprenu byla situace daleko lehčí v depu, co si budem povídat. Hlava se mi trochu motala, ale spíš mě více zdržely moje tretry s milionem přesek. Jinak gut, stíhám Zdeňka, který doběhl ke kolu o 30 vteřin dříve! Čas 1:00 min přesně. Pooomaalýý.

Kolo 20km: Z depa se vybíhalo do travnatého kopce a měl jsem docela naspěch, takže první kopeček po nasednutí jsem dost lapal po dechu. V tom jsem si všiml, že jsem tak nějak blbě odmáčkl na hodinkách konec plavání a místo toho je zastavil. Na cyklistice byly zakázané časovkářské představce, ale hákování povoleno. Chtěl jsem se s někým vyvézt, ale popravdě se to moc nedařilo, většinou jsme měli rozdílný tempo – jak do plusu, tak mínusu. Mám ale pocit, že jsme se pořád tahali cca čtyři borci mezi sebou. Byl mezi námi i Zdenda, kterého jsme dojeli a dvě kolečka to bylo pořád tam a zpět 🙂 Strategie byla konečně zase jednou jasná. Nehodnotit dobře/špatně. Sledovat si tep a kadenci a neflákat to. Jestli to pak pojede 30 nebo 40 km/h už je prostě vlivem vnějším 🙂 Toho jsem se držel (tepy 170 a kadence 95) a tak mám pocit, že jsem tam nechal všechno, co jsem nechat měl. Ve čtvrtém a posledním kole jsem Zdendu ztratil za sebou v mírném stoupání ze spodní křižovatky a jel jsem ve dvojici s číslem 29…vypadal trochu svěžeji než já, dokonce si chtěl povídat. Na to už jsem neměl 😀 Na kopci před depem jsem byl stále s ním, ale schválně jsem zpomalil, abych si před sjezdem vyzul tretry. Do depa jsem pak seskakoval hezky bosej přes levou nohu. No prostě zkušenost! 😀 Čas 40:31 min a 41. pozice z 83 chlapů.

Depo 2: Kolo už jsem se nesnažil narvat sedlovkou napřed za každou cenu, ale pověsil ho za kliky. Ještě mě upozornil rozhodčí, abych ho ale pověsil pořádně na obě kliky. Tenisky jsem si radši dvakrát překontroloval, aby nikde nedřely a trochu zmateně vyběhl. V depu jsem pak kolegu č. 29 předehnal a náskok si držel i dál…časomíra 49 vteřin.

Běh 5km: Najednou pocitově hic jak prase. Běželo se přes přehradu a dál kolem nádrže, pořád rovinka. Běželo se mi dost blbě, v protisměru potkávám vedoucí kluky, byly mezi nima dost rozestupy. Předběhl jsem minimum lidí a mě jen jeden. Přichází hřeb večera a to přesně v půlce výběh „zabiják“. Cupitáme, co to jde, očividně zase stahuju závodníka, co mě předběhl. Nechávám za sebou i jednu slečnu (Terezu S.) a otáčíme to zpět dolů. Jsem tak vyřízenej, že to nejde ani z kopce. Oba mi hned vrací úder. Potřebuju asi půl minuty na to se dát dohromady a nasazuju slušný tempo dolů. Jen se modlím, ať mi to neklouzne. Předbíhám je i asi dva další, popravdě nevím. A je tu zase rovinka a tempo je pryč 🙂 Úder dostávám pro změnu já – starý známý z výběhu nahoru. Říkám si, že už to mám za sebou a jen to dodrncat do konce. Najednou z ničeho nic číslo 29 vedle mě! Neeeee! Chybí pár set metrů do cíle, ale nezvládám zrychlit ani o ten minimální rozdíl. Dává mi nakonec 6 vteřin. Běh jsem si protrápil, ale očividně jsem nebyl sám. Můj běžecký výkon s časem 21:53 min stačil na 24. místo mezi 83 chlapíkama, což nakonec nebylo zas tak marný.

Shrnutí: Pěkný závody a i Zdendu jsem porazil! Ale byl kousek za mnou, dobrá práce, musíme se přece pochválit :)) Celkový čas 1:18:43 hodin, totál umístění 39/83. Myslím, že se mi podařilo zlepšit se na kole. Trochu. Bohužel ta ztráta, co mi vzniká na plavání, cca ty dvě tři minutky jsou ohromný rozdíl. Na lepší umístění to díky tomu zatím moc nevypadá. Je to hold sprint…rozhodují i vteřiny. V naší půlminutě nás bylo pět!

Výsledky zde: http://vysledky.irontime.cz/result82/result82/?start&trat=375&gender=&kategorie=1211

Oficiální fotogalerie – díky za krásné fotky!: http://www.flickr.com/short_urls.gne?photoset=aHskdQ53Mf

http://www.praguetriathlon.com