Rok 2020 měl bejt bikovej sen, to píšu rovnou. Připravený „campervan“ na cestování, dny dovolené v práci „našetřené“, kola vyladěná, penízky připravené se rozkutálet za všechny ty lanovky a gelata! Taky jsme si doma říkali, že už máme i věk na to založit rodinu, ale samozřejmě „až po sezóně“ 😀
Tak už je to rok (od 13.05.2019), co vlastním SWOOPa a myslím, že už je to dost dlouhá doba na to něco málo k němu říct. Rád bych tímhle rozšířil zájemcům povědomí o tomhle kole.
Už jsem viděl i ošklivější kousky 🙂
Nebylo těžký si uvědomit, že to enduro ježdění je stejně zajímavý s časomírou nebo bez ní. A taky že dobrodružství začíná za prvním kopcem, nebo taky desatero horami. Všude je dobře a každý místo, co jsme navštívili v loňským roce, nás něčím nadchlo a obohatilo! Když si to tak sumíruju, mám velkou radost, že jsme toho viděli tolik a vzpomínky z těch cest mě stále baví a taky dost nakopávají k plánování cest pro 2020 😊
Ciao!
Novej rok už je v plným proudu a já jsem se, hanba mi, ani nepochlubil, jak probíhal zbytek té loňské sezony po tom, co jsem vám popsal ty nelehké začátky. Neřekl bych, že bych po třech závodech neměl stále pocit totálního začátečníka a úplný marnosti, ale aspoň už jsem měl nějakou představu o tom, co to enduro obnáší…
Foto: Matěj Liner
Žádné začátky nejsou lehké, to je jasný jak facka. Jak bychom si asi pak vážili výsledků snažení, kdyby všechno šlo samo? 🙂 No a tak nějak to mám já s tím endurem…
Enduro na Zadově. Foto: Míra Špičák
V první části sezóny jsem se ZÚČASTNIL 3 enduro závodů – popořadě Trutnov Trails enduro v dubnu, Blinduro 500 v květnu a Enduroserie Zadov v červnu. Záměrně zvýrazňuju slovo zúčastnil, protože o nějakým závodění nemůže být řeč. Aspoň teda ne v tom smyslu závodit proti někomu, nepočítám-li mezi největší soupeře sám sebe. To ale neznamená, že bych si ty akce neužil, nebo měl špatnej pocit z mojí účasti “mezi páskama”.
Stejně jako loni jsem chtěl vyrazit na nějaký to jarní cyklo „soustředění“. Nebylo složitý se domluvit se stejnou (TTT) partou jako loni, ovšem to mělo ten háček, že já jsem neměl v plánu najíždět silniční kilometry, ale hledat krásný traily! 🙂 Věřil jsem, že to nějak půjde, ovšem jen do té doby, než jsem zahlídl zajímavej inzerát na českým webu (koukám všude, ať už Bikeandride nebo Dolekop…) na „zájezd“ do italského Finale Ligure s českou bikovou/enduro/downhillovou partičkou na konci března…
Povedená partička v jarním Finale 🙂 Foto: Sven Czastka
V mým životě nepotřebuju validovat moje rozhodnutí s ostatními. Prostě pokud něco cítím, že je to tak správně, udělám to. No a tak nějak to mám i s kolama, kupříkladu. Kdo mě sleduje pár let, možná část z toho (nekonečnýho) příběhu nebo jeho část zná…
Tenhle (půl?) maratonský závod konaný ve Zvoli prakticky na předměstí Prahy každý září, toto konkrétně v roce 2018, dělají srdcem! Srdcem bajkerů, tomu věřte…pravá bajkovačka, plnotučný kopce, technika kam se podíváš, kořeny, sjezdy, singlíky, asi tuna brodů (aha, odtud máme název…) a skoro žádný hluchý místa a asfaltu naprosto jen to nejnutnější minimum. Na výběr kinder (20 km) nebo full (50 km) trasy.
Bez partičky je to mrzutý 😉
Start naší delší trasy na 50 km (k dispozici i kinder dvacítka)
Že se dá vyřádit ve všední zářijový den po práci a nemusí se závodem strávit půl dne solidně dokazujou bakovští pořadatelé XCčka v místním sportovním areálu.
První kolo v kvalitní společnosti (zelený dres vzadu) Foto: Andrea Arnoldová
Trasa namotaná na kompaktní ploše, schody, pumptrack, drop, skoky, krátký intenzivní výjezdy i sjezdy, nulový prostor si odpočinout, jen totální šrot. Naštěstí trvající pod 50 minut. Start byl zajímavej tím, že jsme se sešikovali jen do jedný lajny, čili motokros styl a bylo to teda pro všechny výhodný plus mínus stejně. Asi jsem zavzpomínal na starý časy na krosce a start mi vyšel dost dobře. Řekl bych kolem top 10…
Železný hory znám trochu z dřívějších let na motorkách a nápad tam jet MTB maraton s parametry 66 km a 1600 výškových metrů se mi docela zamlouval. Proti většině akcí Kolopro je tahle trasa i nejspíš víc bajkovější, takže se bylo na co těšit. Nemám prostě v oblibě „polňačkový“ rallye. Trochu otázkou bylo, jak mi to pojede, když očekáváný čas na trati byl určitě nejméně 3 hodiny, na což nejsem zvyklej a trénovanej 🙂
Foto: Fotonegativ.cz
JakubGlinz.com 