Rok 2020 měl bejt bikovej sen, to píšu rovnou. Připravený „campervan“ na cestování, dny dovolené v práci „našetřené“, kola vyladěná, penízky připravené se rozkutálet za všechny ty lanovky a gelata! Taky jsme si doma říkali, že už máme i věk na to založit rodinu, ale samozřejmě „až po sezóně“ 😀
Stejně jako loni jsem chtěl vyrazit na nějaký to jarní cyklo „soustředění“. Nebylo složitý se domluvit se stejnou (TTT) partou jako loni, ovšem to mělo ten háček, že já jsem neměl v plánu najíždět silniční kilometry, ale hledat krásný traily! 🙂 Věřil jsem, že to nějak půjde, ovšem jen do té doby, než jsem zahlídl zajímavej inzerát na českým webu (koukám všude, ať už Bikeandride nebo Dolekop…) na „zájezd“ do italského Finale Ligure s českou bikovou/enduro/downhillovou partičkou na konci března…
Povedená partička v jarním Finale 🙂 Foto: Sven Czastka
Rok se opět s rokem sešel a již tradičně TTTéčka vyráží na jarní kolo. Poprvé letos, vlastně poprvé vůbec se zúčastňuju taky…tuším, že se bude jezdit po Toskánských kopcích, po silnicích, ale více netuším. Jak bude fungovat moje tělo, jak si to užiju…čtěte zápisky… 🙂
Zelenkavé dresy v Toskánsku. Asi tak třetina účastníků celého zájezdu 🙂
Nebudu nikomu, ani sobě, nic nalhávat. Triatlon je fakt náročnej sport, kterej dokáže člověka neskutečně naplňovat, ale taky dost vysoce vysávat. Všemi způsoby 🙂 Po pár letech, kdy jsem kolo vytáhl snad vždycky jenom na trénink, cestoval prakticky jenom na závody a penízky z prasátka taky vyndával jen na závodní vybavení, přišlo velké nutkání udělat něco jinak.
Tak tady to končí, přátelé. Hmm, nebo teda začíná? Nakonec, není to jedno?
Další double-triatlon víkend je za námi. Navštívili jsme naše jižní sousedy a v rakouském Obertrumu (am See) jsme prohnali sprint distanci v sobotu (Peťa) a já poloviční ironmana v neděli. Parádní zázemí nám poskytl kamarád Vašek v Gmundenu, asi hodinku cesty od závodiště. Počasí i přes nepříznivou předpověď vyšlo na jedničku a mraky se vypršely v noci.
Do Poznaně jsme vyrazili tentokrát ve dvou, po půldenní práci jsme poobědvali a namířili si to z Prahy směr sever. Cesta byla dlouhá, ale kvalita polských komunikací v týhle oblasti mě hodně mile překvapila. Stíhali jsme vyzvednout i nezajetou kombošku od Dresy69. Ubytko přes AirBnb mělo jednu menší nevýhodu a to sice lokalitu přímo v tom nejrušnějším centru města, jinak ale vše probíhalo hladce 🙂
Co měním před Challenge Poznaň? Především už nic neměním! 😀 Myslím to tak, že to staré klišé „nikdy nedělej při závodě nic nevyzkoušeného“ prostě platí.
The Championship. Nová štika v triatlonových šampionátech. Cílem bylo ukázat, jak se má střední/dlouhý triatlon světové úrovně dělat! Tohle se Challenge Family opravdu povedlo. Podařilo se jim uspořádat velmi kvalitní závod v tom nejšpičkovějším zázemí, dorazila světová špička ve středním triatlonu a přidaly se k nim stovky agegroup atletů z celého, ale fakt celého světa. Byla to radost jak pro závodníky, tak fanoušky. Závodníci měli radost především z 20 metrové draftové zóny a tučného prize money, no a my smrtelníci jsme byli rádi, že jsme se s těma nad-lidma mohli utkat (spíš potkat) na stejné trase, prohodit pár slov a hodit selfíčko. Diváci na internetu nestíhali žasnout nad kvalitou přímého přenosu. A ano…tím Šamorín předčil i Hawaii. Mají to chytře vymyšlené a logistika je díky kompaktnímu areálu X-Bionic sphere jednodušší.
Itálie mě dříve, nejspíš dost ignorantsky, prostě moc nelákala. Až s novým zaměstnáním od roku 2016 jsem neměl moc na výběr a do Itálie se několikrát vydal služebně. Tak po práci legraci, proč ne? Italský kopce a jídlo mi velmi rychle přirostly k srdci!
Navíc kdo by neměl rád italskou dopravu 🙂
Jako stovky, možná tisíce dalších Čechů jsme letos využili červencové svátky k prodloužení víkendu a vyrazili do Rakouska poznávat oblast Solné komory, německy „Salzkammergut“.
Gosau: Kýče, kýče, kýče, kdo by to chtěl vidět hnedka po ránu…
JakubGlinz.com 