Něco na tom rčení, že se nejvíc vydaří neplánované akce, bude pravdy. Ještě jsem ani neoprášil bajka po HusMužovi, když mi na Facebooku blikne poutavý plakát na MTB pouťák konaný v nedalekých Horažďovicích tři dny poté (8.5.2018). Po zjištění faktu, že se bude účastnit i týmový kolega Jarda (profesí osobní trenér), bylo jasno! Oprášit oře, vyvonět TTT dres a jede se.
s Jardou jsme se dohodli na poslední chvíli a nakonec to byla supr akce, díky, Jardo!
Rok se opět s rokem sešel a již tradičně TTTéčka vyráží na jarní kolo. Poprvé letos, vlastně poprvé vůbec se zúčastňuju taky…tuším, že se bude jezdit po Toskánských kopcích, po silnicích, ale více netuším. Jak bude fungovat moje tělo, jak si to užiju…čtěte zápisky… 🙂
Zelenkavé dresy v Toskánsku. Asi tak třetina účastníků celého zájezdu 🙂
Co se skrývá za tajemnou zkratkou KPŽ? Z dětství si vybavím jen KPZ, ale ta s háčkem je známá především českým „bajkerům“. Kolo pro život je tu asi tak od roku, kdy jsem dostal svoje první kolo. Brzy byla ale moje cyklistická kariéra ukončená láskou k pionýrům a dalším peklostrojům, takže jsem nikdy nevyzkoušel, jak chutná největší česká bajková „masovka“. No a ti, kteří jsou se mnou v kontaktu nebo čtou tento web vědí, že rok 2018 je moji první sezonou mimo silnice, takže nějaký to KPŽko jsem zkusit prostě musel.
I když jsem k němu přišel jak slepej k houslím, byla to sranda a slušná dřina. Řeč je o cyklokrosu! Technicky ani fyzicky jsem nebyl zrovna dobře připravenej, ale jako vhled do tohoto zvláštního, hodně komunitně orientovanýho sportu, to beru 🙂 Bez nějakého většího plánování jsem se zúčastnil tří závodů…
„Ty klády jsou docela nízký, vždyť po Praze ty patníky normálně dávám no problem…“, říkám pár metrů před nima, když se rozhoduju neseskakovat. První v pohodě, někdo, kdo mě zná (kdo to byl??) na mě volá jménem a povzbuzuje. Druhá. Svět se točí, fyzika je neúprosná. 80 kg rotuje vertikálně směrem přes řídítka. To se odehrálo po prvních 5 minutách…cyklokros bude asi hodně intenzivní zábava (nebo spíš zážitek :D).
Děcka lítala jako hrom!
Nebudu nikomu, ani sobě, nic nalhávat. Triatlon je fakt náročnej sport, kterej dokáže člověka neskutečně naplňovat, ale taky dost vysoce vysávat. Všemi způsoby 🙂 Po pár letech, kdy jsem kolo vytáhl snad vždycky jenom na trénink, cestoval prakticky jenom na závody a penízky z prasátka taky vyndával jen na závodní vybavení, přišlo velké nutkání udělat něco jinak.
Tak tady to končí, přátelé. Hmm, nebo teda začíná? Nakonec, není to jedno?
Už nejsem volnááá(ý)…teda…už mám klubovou příslušnost. Docela mě bavilo být pankáčem a na nikoho nemuset brát ohledy, ale když se sejde dobrá parta lidí, stojí to za to jít s nimi! Jsem tedy oficiálně členem pražského triatlonového týmu „TTT“, který je vedený u České Triatlonové Asociace. Tři zakladatelé Pavel Mužíček, Jirka Martinka a Jirka Souček mu dali tuhle dobře zapamatovatelnou zkratku/název a k dnešnímu dni počet členů naboptnal už na nějakých 23 lidí. Zatím mezi námi nejsou žádní mistři světa, spíše kamarádi, které baví tenhle multisportovní a pozitivní životní styl. Čekujte tedy, prosím, týmový web http://www.tttparta.cz/ a Facebook.com/TTTparta – dejte nám palce nahoru a držte nám je taky 🙂
TTT v (skoro) celé své kráse 🙂
