Poslední víkend v červnu jsem se účastnil týmového (štafetového) terénního triatlonu na jezeře Lhota pořádanou firmou Hewlett-Packard, jež je náš obchodní partner. Dostal jsem na krk plaveckou část měřící 1km, neopren byl povolen, voda pro gumu tak akorát. Do závodu jsem se vrhl s vervou tam nechat všechno, což se mi většinou nedaří a tak nějak se na plavání většinou dost šetřím.
13 týmů složených ze zaměstnanců HP a partnerů, v každém týmu alespoň jedna zástupkyně něžného pohlaví 🙂
Diskuzní kroužek s Wilfridem před startem. Já mírně rozladěn z díry v neoprenu!
Mávačky pro televizní štáby a reportéry sportovních magazínů
A je tu start…
Šel jsem co nejvíc dopředu a začal na můj vkus docela zostra, někde na čtvrtém místě, přičemž jsem byl rychle na třetím. Bylo vidět, že naše trojka ostatním trochu ucukla a já jsem se snažil se dvou vedoucích soupeřů držet, co to dá. Na první bójce jsem udělal navigační chybu a musel jsem ji docela blbě obeplavat. Mezi první a druhou bójkou se mi zdálo, že klukům začlo trochu docházet, nebo já je stahovat. Dostal jsem se až na paty druhého plavce a vyčkával, co bude. Pošetřil jsem síly v háku, respektive jsem se učil, jak se to dělá, abych věděl příště 🙂 V hlavě byla jasná strategie, že po druhé bójce po otočce do finiše to nakouřím, co to dá.
Záběr na (nás) první tři mezi první a druhou bójkou (snad tam ty blechy vidíte, jsem ta třetí, nejvíce vlevo…)
V mezidobí Lukáš pozoruje dění na hladině a čeká, až mu předám…
Náskok prvního a souboj na lokty o druhé místo 🙂
Už to vypadá, že druhé místo urvu?!
Očividně jsme ale měli strategii stejnou, takže jsme to dřeli bok po boku, chvilku zase pro změnu zahákoval on mě a nějak nelogicky se mě snažil předplavat zleva, což pro něho nebylo v tu chvíli zrovna výhodné. Když jsme dosáhli břehu, ještě jsem si skočil jednoho delfína, protože to na chůzi nebylo ještě dost mělký…to možná rozhodlo, protože jsem konkurenta dal asi tak o 3 vteřiny :)) První nám uplaval o minutu, na čtvrtého (kamarád z HP Wilfrido) jsme taky udělali asi minutu.
Ještě jednoho delfína, když se soupeř pere s vodou po pás 🙂 Work smarter not harder!
A je to tam! Plácnul jsem bajkera Lukáše z týmu a šel jsem to vydejchat…
No, měl jsem docela radost, kiláček jsem dal za 16 minut, což je můj osobák. Tempo to bylo 1:36, o kterém se mi zatím ani nesnilo! 🙂 Zbytek teamu byl šikovnej – Lukáš na kole a běžkyně Irina a dokázali naše druhé místo udržet až do finiše. Dostali jsme placku a diplom, no očička prostě zářila štěstíčkem 😀
Nahoře: Wilfrido a já jsme šli ještě potrénovat do jezera. Dole: Lukáš, já a Irina se chlubíme plackou za druhé místo 🙂
Líbí se mi to:
Líbí Načítání...
JakubGlinz.com 