Rok 2020 měl bejt bikovej sen, to píšu rovnou. Připravený „campervan“ na cestování, dny dovolené v práci „našetřené“, kola vyladěná, penízky připravené se rozkutálet za všechny ty lanovky a gelata! Taky jsme si doma říkali, že už máme i věk na to založit rodinu, ale samozřejmě „až po sezóně“ 😀
Nebylo těžký si uvědomit, že to enduro ježdění je stejně zajímavý s časomírou nebo bez ní. A taky že dobrodružství začíná za prvním kopcem, nebo taky desatero horami. Všude je dobře a každý místo, co jsme navštívili v loňským roce, nás něčím nadchlo a obohatilo! Když si to tak sumíruju, mám velkou radost, že jsme toho viděli tolik a vzpomínky z těch cest mě stále baví a taky dost nakopávají k plánování cest pro 2020 😊
Ciao!
Stejně jako loni jsem chtěl vyrazit na nějaký to jarní cyklo „soustředění“. Nebylo složitý se domluvit se stejnou (TTT) partou jako loni, ovšem to mělo ten háček, že já jsem neměl v plánu najíždět silniční kilometry, ale hledat krásný traily! 🙂 Věřil jsem, že to nějak půjde, ovšem jen do té doby, než jsem zahlídl zajímavej inzerát na českým webu (koukám všude, ať už Bikeandride nebo Dolekop…) na „zájezd“ do italského Finale Ligure s českou bikovou/enduro/downhillovou partičkou na konci března…
Povedená partička v jarním Finale 🙂 Foto: Sven Czastka
Rok se opět s rokem sešel a již tradičně TTTéčka vyráží na jarní kolo. Poprvé letos, vlastně poprvé vůbec se zúčastňuju taky…tuším, že se bude jezdit po Toskánských kopcích, po silnicích, ale více netuším. Jak bude fungovat moje tělo, jak si to užiju…čtěte zápisky… 🙂
Zelenkavé dresy v Toskánsku. Asi tak třetina účastníků celého zájezdu 🙂
Do Poznaně jsme vyrazili tentokrát ve dvou, po půldenní práci jsme poobědvali a namířili si to z Prahy směr sever. Cesta byla dlouhá, ale kvalita polských komunikací v týhle oblasti mě hodně mile překvapila. Stíhali jsme vyzvednout i nezajetou kombošku od Dresy69. Ubytko přes AirBnb mělo jednu menší nevýhodu a to sice lokalitu přímo v tom nejrušnějším centru města, jinak ale vše probíhalo hladce 🙂
Itálie mě dříve, nejspíš dost ignorantsky, prostě moc nelákala. Až s novým zaměstnáním od roku 2016 jsem neměl moc na výběr a do Itálie se několikrát vydal služebně. Tak po práci legraci, proč ne? Italský kopce a jídlo mi velmi rychle přirostly k srdci!
Navíc kdo by neměl rád italskou dopravu 🙂
Jako stovky, možná tisíce dalších Čechů jsme letos využili červencové svátky k prodloužení víkendu a vyrazili do Rakouska poznávat oblast Solné komory, německy „Salzkammergut“.
Gosau: Kýče, kýče, kýče, kdo by to chtěl vidět hnedka po ránu…
Velký věci…na Slovensko zavítala jedna ze dvou největších globálních značek v triatlonu. Challenge Family. Není náhodou, že do Šamorína. I po roce pro mě působí tohle místo jako zjevení. Samá nej…největší, nejhezčí, nejluxusnější, nejdražší potažmo taky? No každopádně jsme byli u toho a byla to super jízda, krásný prodloužený víkend!
Život je plný paradoxů…včetně toho mého „cestovatelského“. Např. jsem stihl dříve objevit krásy perských pouští a zálivu dříve než slovenské Tatry. No ale letos se to muselo změnit 🙂 Do karet tomu hrál termín a lokalita triatlonu Slovakman 113 a taky fakt, že moje Peťa tam taky ještě nebyla. No a hlavně my dva jsme spolu do té doby ještě nestrávili více než tři dny 😀 Takže minimálně tři mouchy jednou ranou!
My tři – vyrážíme!
Kashan
Neděle 26.10. Kashan (a cesta do něj)
„Kašááán, óóó, Kašááán“ – aha, tak to bude asi můj autobus! A byl 🙂 Pohodlně usazenej v klimatizovaným busu. Hmm, milé překvapení. Ale přece mě natáhli na ceně, nebo ne? Vytahuju chytrou tabulku s přepočtenýma částkama z IRR do USD, EUR a CZK. Aha…80 korun? Tak mě asi nenatáhli! Jako fakt? Za to pojedu takovým luxusem? Přichází steward a dává mi docela pěknou svačinku na cestu v ceně! Jako fakt? Za to bych u nás měl teda jenom tu svačinu, takže nakonec dost dobrý! 🙂 Celý příspěvek
JakubGlinz.com 