Půl roku tréninku a očekávání směřovalo kam? Do Poděbrad! Můj první ostrý start na triatlonu jsem si naplánoval na 24. května 2015 a tenhle den se určitě zapíše mezi ty s velkým D…srdíčko zaplesá, když si vybavím ty chvilky napětí i úlevy, bolesti i úsměvu! Ve zkratce: zvládl jsem to na jedničku, nic se nepossskazilo a nakonec jsem překvapil sám sebe, když jsem to dal o 3 minuty lépe, než jsem si docela optimisticky plánoval. Něco více k průběhu…

Příprava: jedním slovem velmi omezená, po Vltava Runu jsem byl pěkně zbitej a trápila mě kyčel. Dal jsem si spíš na pocit jedno kolo s přechodem na běh, dvakrát plavání a na víc jsem neměl…ale věřil jsem, že „už to tam prostě je“ i tak.

Den D: Všechno nechávám na poslední chvíli, však taky nejlíp pracuju přece pod tlakem! 🙂 Pažouta aka „TriLifeVan“ jsem si upravil k pohodlí a vyrazil na pouze třicetimunutový přesun do Poděbrad ke koupališti Jezero. Byl jsem tam docela brzo, na prezentaci bez fronty jsem vyfásnul číslo 19, kouknul na děcka, jak jim to lítá, očividně nějakou triatlonovou budoucnost máme! Dorazil i parťák Miloš, potkali jsme kolegu Wilfrida a já jsem sháněl pána, který mi měl dovést objednané tri-tkaničky. Měl jsem to hodně na knap, načasování bylo snad na minutu přesné. Na nervozitu ze závodu nebyl čas, to spíš na to, abych to stíhal…dofoukat kolo, namíchat jonťák, připravit gel, dát věci do depa a hlavně se navlíknout do lachtana, to mi zaručeně trvá nejdýl….vše se stihlo s jen jednou, ale zásadní chybou. Fotky! Nejsou fotky! Můj velkej den a já nemám ani jednu fotku

Plavání 700m: Asi jediná neznámá bylo pro mě plavání s hromadným startem. Nevěděl jsem, kam si vlézt. Všechny ty rady pro začátečníky říkají, že do strany a dozadu. Jenže to vypadalo, že většina lidí četla tu samou radu, takže nejvíce místa bylo uprostřed 😀 Druhá, třetí řada uprostřed byla teda moje volba, ze zadu mě jistil Miloš. Poslední high five a jdem na to! Start mi přišel neskutečně pomalej, skládali jsme se do vody fakt celou věčnost. A když už jsme se naskládali, tak se nedalo moc plavat, spíš tak plácat, fakt jak čubička…to mě teda trochu mrzelo, že už bych jako i plaval rychleji, ale nebylo kde a kudy. Vůbec jsem se „nebál“, naopak mi to přišlo jako děsná sranda, když jsme tam po sobě lezli a dobrou první třetinu to byla slušná šťouchaná. Pak se to roztrhalo, plaval jsem v druhé půlce pole, očividně jsem nešel s hlavním proudem, protože všichni byli buď výrazně nalevo ode mě nebo napravo. Konečně jsem si plaval to svý, ale když si to tak vybavím, asi jsem přece jen šel docela na jistotu a mohl jsem rozhodně zabrat více. Při otáčení kolem druhé bójky mi borec mách rukou přes obličej a strhl pravou část brejlí, takže jsem si musel lehnout na záda, rychle vodu vypustit a dát se na stíhací „plavbu“. Ještě jsem ho stihl nakonec mírně přeplavat. Chtěl jsem plavat za 12 minut, nakonec z toho bylo 12:52 i s během k depu, což v překladu na pozice bylo 114. (192). Příště zkusím jít víc dopředu na startu a neflákat se tolik! 🙂 Jo a zkusím si taky nenaplavat o 100 metrů navíc jako tady!

Depo 1: Není překvapením, že nejdýl mi trvalo sundat neopren…tretry jsem měl na zemi, tady nebyl čas na jiný experimenty. Brýle, helma, číslo a běžím k čáře, kde se nasedá, všechno ok, hlavně bez nervů. 1:19 minuty.

Kolo 30km: Poděbradskou rovinatou trasu jsem si projel před několika týdny, ale ani tak bych tady nenašel nic, co by někoho překvapilo. Patnáct kiláků tam a zpět, mírný, opravdu mírný skoro neviditelný stoupání směrem Kersk, pořád rovně. Ulehám do hrazdy a šlapu a šlapu. První část se snažím nepřepálit a postupně zrychlovat. Daří se mi předjíždět více lidí, než předjelo mě. Taky dávám pozor na bezhákovou zónu, to je pro mě trochu „tricky“ záležitost. Udržet 10m prostor za jedoucím před vámi v některých situacích je fakt sranda. Zvlášť, když jste rychlejší než skupinka před vámi, která ale třeba nejede úplně v lajně nebo se taky zároveň předjíždí a tak…nebylo od věci dívat se taky za sebe, když jsem předjížděl, protože se sem tam někdo objevil, kdo mě potichu zrovna dával. Někde před půlkou jsem se držel zhruba se třema závodníka, s kterýma jsme se několikrát předjeli tam a zpět, někdy mě chytly watty a řezal jsem to, někdy jsem trochu povolil. V druhé půlce jsem zřejmě našel ty watty někde schovaný, protože mi to fičelo docela pěkně. Tak pěkně, až jsem se dostal do situace, že mě brzdilo auto jedoucí rychlostí ostatních závodníků. To mě malinko zdrželo a byl jsem dost netrpělivej, kdy už konečně ta bába ve fábce uhne, abych za a) nezahákoval za ní a za b) mohl pokračovat v mé „spanilé“ jízdě :)) Jinak se ale vůbec nic nedělo, žádný vzrůšo, jen mě docela bavili rozhodčí na Tuonu, což je mašinka, kterou jsem měl minulý rok. Přicházel konec cyklistiky a hlavou se mi honil plán na depo. Neměl jsem to pořádně vyzkoušený, takže bych to v závodě určitě neměl zkoušet, ale dal jsem tomu šanci. Zul jsem si tretry za jízdy a nechal nohy na nich, při čemž mi ta levá málem ulítla, ale jinak bez krize. Když teda pominu, že jsem tak jel asi půl kiláku, protože jsem to provedl moc brzo 😀 Slízání z kola pak maximálně profi! 🙂 Měl jsem v plánu zkusit kolo udržet na průměrné rychlosti 37, což nevyšlo, nakonec z toho bylo 35,5 a za plánem jsem byl 47 vteřin za 49:47 minut. A tady se ukázalo, že teda za a) kolo je fakt zásadní a za b), že většina lidí je na kole dost rychlá! 98. čas ze 192.

Depo 2: Po epesním seskočení z kola jsem si nechtěl pokazit dojem a docela to i vyšlo, jen nohy jsem měl hrozně zmrzlý a moc se jim nechtělo do přiravených maratonek, což mě zdrželo. 49 vteřin.

Běh 7km: A máme tu finální běh po panelové stezce, tam a zpět a to dvakrát. Vyběhl jsem relativně s elánem, tak jsem se radši trochu krotil, abych to nejdřív dostal tak nějak do nohou a pak mohl šponovat. Strategie se mi dařila, běželo se mi suprově. Bavilo mě potkávat těch (už) pár známých tváří z ostatních akcí a hezky jsme se hecovali a chválili! :)) Na první otočce jsem byl už happy, že mám půlku za sebou, ale pak mi došlo, že se pletu, že jsem teprve v první čtvrtině. Nooo, nedá se nic dělat, běží se. Docela to šlo, předběhl mě jen jeden nebo dva, zato já jsem bral jednoho za druhým :)) Ke konci jsem už cítil bolest na palcích, kde se mi začly dělat puchyře z běhu bez ponožek. Posledních 800 metrů a na záda mi začla dýchat nějaká dívka či žena a vypadala docela odhodlaně, že mě chce předběhnout. Ale i na finiš se našly síly a nenechal jsem si ujít parádní sprint a slečnu (nebo dlouhovlasýho chlapa? :D) jsem nechal za sebou. V čase 27:13 min jsem to dotáhl do konce a překvapení se nekonalo, běh jsem měl jako nejúspěšnější disciplínu na 53. místě ze 192. Tempo 4:05 na kilák.

Shrnutí: Žádné trápení! První triatlon mám za sebou a sebehodnocením bych si dal tak dvojku, čili chvalitebný 🙂 Zkušenosti chyběly, ale z ničeho jsem se vyloženě neposral a nezmatkoval. Nutno říct, že nepřišla žádná krize nebo defekt, pád a podobně. Což teda dost pomohlo psychice se s tím srovnat. Výsledný čas 1:32 hod byl o tři minutky lepší, než jsem si stanovil a celkové 83. místo patří ještě pořád do té lepší půlky (ze 192) 😀 Moje kategorie M20-29 nebyla moc obsazená co se týče kvantity, ale kvality rozhodně jo. Minimálně ta první půlka… Patřilo mi v ní 15. místo z 23 mlaďasů. Tak se nám ta sezona rozjela a teďka jen věřit v pevné zdraví, protože mě čeká spoustu triatlonové zábavy až do podzima! See ya v depu!

 

Výsledky zde: http://czechtriseries.cz/results/track/1819?embedded=False&highlightRacerId=43538