Novej rok už je v plným proudu a já jsem se, hanba mi, ani nepochlubil, jak probíhal zbytek té loňské sezony po tom, co jsem vám popsal ty nelehké začátky. Neřekl bych, že bych po třech závodech neměl stále pocit totálního začátečníka a úplný marnosti, ale aspoň už jsem měl nějakou představu o tom, co to enduro obnáší…
Foto: Matěj Liner
Žádné začátky nejsou lehké, to je jasný jak facka. Jak bychom si asi pak vážili výsledků snažení, kdyby všechno šlo samo? 🙂 No a tak nějak to mám já s tím endurem…
Enduro na Zadově. Foto: Míra Špičák
V první části sezóny jsem se ZÚČASTNIL 3 enduro závodů – popořadě Trutnov Trails enduro v dubnu, Blinduro 500 v květnu a Enduroserie Zadov v červnu. Záměrně zvýrazňuju slovo zúčastnil, protože o nějakým závodění nemůže být řeč. Aspoň teda ne v tom smyslu závodit proti někomu, nepočítám-li mezi největší soupeře sám sebe. To ale neznamená, že bych si ty akce neužil, nebo měl špatnej pocit z mojí účasti “mezi páskama”.
Tenhle (půl?) maratonský závod konaný ve Zvoli prakticky na předměstí Prahy každý září, toto konkrétně v roce 2018, dělají srdcem! Srdcem bajkerů, tomu věřte…pravá bajkovačka, plnotučný kopce, technika kam se podíváš, kořeny, sjezdy, singlíky, asi tuna brodů (aha, odtud máme název…) a skoro žádný hluchý místa a asfaltu naprosto jen to nejnutnější minimum. Na výběr kinder (20 km) nebo full (50 km) trasy.
Bez partičky je to mrzutý 😉
Start naší delší trasy na 50 km (k dispozici i kinder dvacítka)
Že se dá vyřádit ve všední zářijový den po práci a nemusí se závodem strávit půl dne solidně dokazujou bakovští pořadatelé XCčka v místním sportovním areálu.
První kolo v kvalitní společnosti (zelený dres vzadu) Foto: Andrea Arnoldová
Trasa namotaná na kompaktní ploše, schody, pumptrack, drop, skoky, krátký intenzivní výjezdy i sjezdy, nulový prostor si odpočinout, jen totální šrot. Naštěstí trvající pod 50 minut. Start byl zajímavej tím, že jsme se sešikovali jen do jedný lajny, čili motokros styl a bylo to teda pro všechny výhodný plus mínus stejně. Asi jsem zavzpomínal na starý časy na krosce a start mi vyšel dost dobře. Řekl bych kolem top 10…
Železný hory znám trochu z dřívějších let na motorkách a nápad tam jet MTB maraton s parametry 66 km a 1600 výškových metrů se mi docela zamlouval. Proti většině akcí Kolopro je tahle trasa i nejspíš víc bajkovější, takže se bylo na co těšit. Nemám prostě v oblibě „polňačkový“ rallye. Trochu otázkou bylo, jak mi to pojede, když očekáváný čas na trati byl určitě nejméně 3 hodiny, na což nejsem zvyklej a trénovanej 🙂
Foto: Fotonegativ.cz
Nedalo mi to, abych se nepřihlásil na domácí skoro Grand Prix na šumavském Zadově 🙂 Trasu jsem docela znal z výletů po Šumavě a dříve mi přišla docela i zajímavá. Bylo jasné, že poprvé okusím „delší“ trasu KPŽ „B“, 54 km/1579m, protože kratší „C“ byla totální palba a/nebo lehká projížďka krajinou.
453 – dneska se bude předjíždět 😀
Krušnomaní cross triatlon v Mostě se odehrál jen týden po marodné Xterra Czech. Bylo mi sice lépe, ale i tak jsem tušil, že by mě organismus nepochválil za dlouhej závod. Přehlásil jsem se teda na poslední chvíli na kratší variantu závodu „sprint (400-16-3)“, která obvykle trvá cca přes hodinu…brother in arm Vašek byl na startovce taky!
Vždyť je s tim klukem taková prča… 😀
Tak a je to za námi. To nejlepší, co se z terénního triatlonu dá vidět, jsme viděli v červenci v Prachaticích. 7 ze světový TOP10 dorazili k nám na Šumavu. Tak to je parádní reklama tomu, jak v Čechách umíme dělat závody a tak nějak zábavu kolem k tomu taky 🙂 Že jsem se na závod těšil jak malej asi nemá cenu vysvětlovat. Od jara zaplaceno, o motivaci nebyla nouze, trénink směřoval k dni D, 15.7.2018!
Prachatice s Vaškem (omluvte prosím jeho Dura Ace dres, ještě nedostal rozum…)
V Úvalech východně od Prahy se každoročně jezdí cross country na krásné přírodní trati namotané v kopci u kostela. Závod je součástí seriálu různých akcí pod názvem Tři pro zdraví. Pro mě byla klíčová otázka, zda se postavit na start „hobby“ nebo „sport“, které se lišily počtem kol (3/5).
Start do zaváděcího kolečka. Foto: František Zouhar
Druhý pokračování českého poháru v terénním triatlonu byl už opravdový triatlon 🙂 Tím nechci říct, že by HusMuž duatlon byla nějaká brnkačka, spíš naopak, ale prostě to plavání nám všem jistě hodně chybělo a už jsme se nemohli dočkat, jak poprvé naskáčem do studené vodě v neoprenech!
JakubGlinz.com 