Na první pohled mi spojení IT a triatlonu nedávalo úplně smysl, nebyl jsem si jistý, co od toho čekat, ale po velmi pozitivních ohlasech od kamarádů jsem se na tenhle (dnes již tradiční) závod přihlásil. V sobotu 20. června jsem teda vyrazil s parťákem Milošem reprezentovat naši technologickou firmu Foxconn…

Samozřejmě šlo u nás hlavně o individuální výkony, protože na tým bychom museli být nejméně tři. To ale nevadí…kritéria pracujícího v IT splňujeme :)) Na místě jsme se potkali s Radimem taky reprezentujícím IT firmu, nicméně jinak parťákem z týmu Run The World (viz jarní Vltava Run…). S Milošem jsme nic nelenili a s dostatkem času se vrhli na prezentaci a přípravu materiálu a rozehřátí tělěsných schránek v tý kose, která panovala…Triatlon se tady koná v areálu rychlostní kanoistiky, což je fakt bomba absolutní. Zázemí naprosto perfektní, plavání v kanále naprosto přehledné, na kole dokola kolem kanálu přesně 5 km, totální rovina, kvalitní asfalt (až na pár vyboulenin…), depo hnedka u tribuny s divákama…no fakt jsem byl nadšenej. Už jsem si navykl, že rozjetí na kole je prostě povinnost. A jak se mi to vyplatilo! Po zhruba 500 m jízdy se ozval nehezký zvuk z předního kola a v tu ráno bylo na průser zaděláno. Prasklý drát. Honem do depa shánět možnost opravy. Neuspěl jsem. Chodil jsem po depu mezi závodníky a trapně žebral, jestli by někdo neměl na půjčení přední kolo. Už to vypadalo, že si nezazávodím…když v tom jsem oslovil očividně tatínka od závodícího mlaďase, který startoval dříve než my. A tady už se to podařilo. Marek Nýdrle byl mým zachráncem, kolo pasovalo jak má a já jsem spěšně makal zpátky k autu, abych vůbec stíhal uložit věci do depa. Situace teda nebyla ideální, rozehřátý jsem měl hlavně mozek. Prostě nervíky, no. Ale to depo…to bylo! Plné k prasknutí, když jsem ho procházel, úplně na mě dýchla atmosféra pořádnýcho závodu. Sešlo se nás 170, převážně z řad opravdových hobíků. Výkonností triatleti měli na programu dne buď Moraviamana nebo přípravu na nedělní „olympijskou republiku“ na stejné lokalitě jako my. V hlavě jsem teda tušil, že bych nemusel být v hloubi výsledkový listiny jako obvykle… :))

Plavání 750 m: Nejtěžší byly na plavání dvě části a to sice chůze ke startu a pak výlez z vody 🙂 Jelikož je start přesně 750 metrů od výlezu, které je u depa, musí se tam dojít po asfaltu pěšky…jenže nám začlo pršet, kosa byla fakt slušná…no prostě honem do vody, kde bylo tepleji. Na rozplavání pár minut a už tu byl výstřel. Startoval jsem z vody z přední řady. Brzo se ukázalo, že bez zakázaného neoprenu jsem opravdu marnej a hodně lidí šlo přede mě. Jako obvykle teda pár lidí zasloužilo i nějakou tu facku…snad nejsem přecitlivělej, ale když se vedle mě musel za každou cenu nacpat borec, kterej mě stejně nepřeplaval a začal kopat prsa a to tak, že do mě, to mi přijde trochu ujetý. No ale moudřejší uhnul, že… což on to nebyl. Největším highlightem plavání byl stejně ten výlez. Byla tam taková želežná vyvýšenina, na kterou jsem se vyhoupl, jako když lezu z bazénu. Jenže jakmile jsem na něj dal i pravou nohu, celý mi to uklouzlo a já jsem šel hezky zpátky po zádech do vody, kde se za mnou zavřela hladina :)) Takže znovu a lépe! Jen rukama a po břiše jsem se tam přitáhl fakt jak lachtan…! Přeběh přes mostek do depa taky dlouhej no a celý plavání stálo za starou belu a zaplaval jsem snad zatím asi to nejhorší…16 min a drobné včetně těch patálií. 64. místo z masy 172 závodníků a závodnic.

Depo 1: Bez neoprenu je to rychlovka, ne? Tak asi proto mi to zabralo přes minutu a půl 🙂 Je krásné objevovat tenhle sport, kde je tolik věcí, co se může po…kazit. Třeba to, že jsem se zamotal do vlastní přehazovačky s číslem…ale slibuju, od této chvíle už všechno docela šlo 🙂

Kolo 20 km: Na nic jsem nečekal a začal do toho dle mých možností bušit. Krásná rovinka, možnost hákování, vítr jen mírný…první dvě kola mi to fičelo slušně, rovinky kolem 40 km/h, celkový průměr 37…na chvilku jsem s někým i spolupracoval, ale většinou to skončilo tak, že při mým vystřídání na čele mi ujel. Takže spíš sám za sebe, pocity docela dobrý, ale bylo znát, že ti ve skupinkách vyloženě letěli. Jednu takovou skupinku měl rozjetou i Roman tady od nás z vesnice u Kolína, který zajel třetí nejrychlejší cyklistiku celkově. To respekt. Snažil jsem se zavěsit za ně, ale ani v háku se mi to nepodařilo. Třetí a čtvrté kolo se změnily podmínky, začalo foukat a trochu pršet. Mnozí bojovali s větrem hodně urputně, mně to taky dávalo zabrat, průměr jsem v nich měl jen kolem 35 km/h. Ale boj s větrem byl zábavnej, dupal jsem do toho, co mi síly dovolily. Vtipný bylo, když jsem se pak po minutě takového úsilí otočil a z mnou se vyváželi dva týpci… 🙂 Byl už ale pomalu konec, jen jsem si přehodil hodinky na pásek na ruku, uhnul na stranu, protože jsem se jal zouvat tretry za jízdy a do depa vletěl už hezky bosky.

Depo 2: Tak to jsem byl na sebe hrdej! Ne jen, že mi to náramně povedlo se zutýma tretrama, ale i komentátor ČT Standa Bartůšek mě vyhlásil do mikrofónu a diváci tak podporovali, že jsem do běhu vypálil jak raketa! Přihlížející Kuba z Run The World (ano, taky Vltava Run) na mě jen houknul, že mi na Radima chybí třicet vteřin.

Běh 5 km: Pořadatelé natáhli trať do lesíka kolem areálu, po asfaltu byla podle mě tak třetina, nevím přesně, ne moc. Pěšinky v lese nebyly ideální na předbíhání, ale v rámci boje jsem se s tím popral. Radima jsem opravdu za chvíli doběhl a předběhl. Podpořil mě hezky kamarádsky a já jsem šel sekat další hlavy soupeřů! V nohách bylo všechno oukej, takže se mi to dařilo a dělalo radost. Nikdo už mě nepředběhl, zato já jo. Klapalo to jak má, u trati podpora, jak si ji představuju, objevil se i Havajskej ironman Honza Falge a dokonce mě asi i poznal 😀 Dvě kolečka utekly jak voda a já jsem dobíhal finišerskou rovinkou v čase 22:17 min. Byla spokojenost…délka nakonec více než 5 km, tempo 3:55/km bylo přijatelný. Měl jsem radost z 8. celkově nejrychlejšího běhu dne 🙂

Shrnutí: Čas 1:13 hod a celkové 28. místo z 172 finišerů (20. pozice v M39). Výkon to zřejmě nebyl nějak výrazně lepší než v předchozích závodech, i když cítím mírný zlepšení na kole a v běhu se pomalu dostávám tam, kde jsem byl na jaře…ale díky tomu, že je tohle spíš hobby závod, byl jsem nakonec více v popředí 🙂 Každopádně všechna pozivita předčila negativa, odvezl jsem si dobrej pocit a vzhledem k událostem před začátkem závodu, jsem byl docela rád, že jsem vůbec nastoupil. Organizaci hodnotím velmi kladně, zatím jeden z nejhezčích závodů letos a pokud bych měl doporučit někomu triatlon, který by byl jeho/její první, určitě bych řekl ICT v Račicích! Akce převážně pro hobíky, ale s profi zázemím…a to se vyplatí! 🙂

Výsledky zde: http://www.sportovniservis.cz/kilpi-ict-triatlon-2015/

Fotky a další info zde: http://www.ittriatlon.cz/

 

A jak dál?

Dneska se dá říct, že jsem si triatlon už vyzkoušel, ale zatím jen krátké distance. Táhne mě to ale mnohem více k 70.3, nebo chcete-li polovičnímu ironmanovi. Abych ale zvládl tu porci kilometrů, je třeba ještě trochu potrénovat, a proto si teď chci dát pár týdnů oraz od každovíkendového závodění, které je časově náročné, i když se na sprintu závodí klidně jen hodina, hodina a půl, přípravou a cestováním strávím stejný čas jako u závodů delších distancí. Budu se teď soustředit více na trénink a těšit se na srpnového Hamrmana 70.3, TriPrague 70.3 a možná taky Slovakmana 70.3 v září! Že ale rád podporuju lokální akce, mám v červencovém kalendáři i triatlon Železný chlíst, který mám prakticky za barákem 😉