Na poslední chvíli byl Interval triatlon Ostrá vyhlášený jako součást Českého poháru ve sprint a olympijském triatlonu. Ufff, trochu mě to vyděsilo, protože jsem měl tušení, že to bude samej eliťák a já odjedu domů se svěšenou hlavou :))

Je 31. 5. 2015, tentokrát jsem vyrazil sám, naštěstí jsem v depu znal aspoň jednoho triatleta a to hnedka už na svůj věk docela zkušeného Jirku Součka. Pochytil jsem od něj rád pár postřehů…jsou nezbytný, abych se nemusel všechno učit od začátku, ne? I když teda některý zkušenosti jsou nepřenositelný 🙂

Plavání 700m: V Ostré se startuje intervalově. Takže jsme vytvořili hada cca 130 závodníků a po 10 vteřinách skákali do vody. Výhodu to má takovou, že si každej plave to svý, nehrozí strkanice. S nízkým číslem 41 jsem přišel na řadu dost brzo a šel si teda plavat to svý. Jako obvykle trochu problém s udržením směru na bójku, ale kdo s tím nemá obtíže, co…? 🙂 Kolem mě to lítalo, samej rychlík, což mě nějak nerozhazovalo. Už jsem si zvykl! Co mě ale překvapilo, byl závodník přede mnou na druhé bójce, kterej najednou neplaval v horizontální poloze, ale šel po svých! Šáhnul jsem si tam na dno (jezera :D) a taky jsem popoběhl. Zajímavý zpestření. Pak už jenom udržet směr cíl, což byla docela sranda. Chvilku jsem měl pocit, že jsem malinko uhnul doprava a tam jsem tušil startující triatlety v protisměru. Naštěstí jsem uhnul zavčasu. Výsledek plavání 12:42 min byl prakticky totožný jako na minulých závodech, 86. místo ze 131 klasifikovaných. Jak říkám, plavání mám nejslabší, ale kupodivu mě to vůbec nestresuje :))

Depo 1: Jestli se mi něco fakt nepovedlo na těhle závodech, tak první depo. Po výlezu z vody se mi zamotala hlava a musel jsem působit jako opilej. Neopren se mi zasekl na kotnících a všechny síly jsem směřoval do koordinace rovnováhy, abych sebou netřískl…nakonec jsem stejně vyhodnotil jako nejlepší variantu si v klidu sednout do trávy 🙂 Nepren jsem nějak serval, pak si zase musel stoupnout, protože jsem měl tretry moc daleko…no celkově sranda prostě. Připadalo mi to jako celá věčnost a časomíra 1:35 minuty mě spíše příjemně překvapila. Tušil jsem tak dvakrát tolik.

Kolo 30 km: Nejdřív po rozbité spojovačce pár set metrů a pak 5 km tam a zpět po okresce a to třikrát, po rovince, zato s větrem jednou do zad a jednou pěkně do obličeje. Z těch otoček se mi šla hlava kolem. Boj s větrem vyhrál překvapivě vítr! Docela jsem se trápil. První kolo s větrem do zad mi to jelo, ale druhé, třetí…přišlo mi, že je jedno, kam fouká, nejelo to ani tak, ani tak 🙂 Netušil jsem, kdo jede které kolo, kdo je rychlejší, kdo vlastně startoval intervalově přede mnou, kdo za mnou. Pro někoho možná zbytečný, ale já jsem rád, když mám přehled o průběhu závodu. Je mi to tak nějak příjemnější. V posledním kole jsem byl svědkem rozdání hned několika modrých karet, tj. penalizování za hákování, jednou hnedka závodníkovi jedoucím přede mnou. Nevím, jestli hákoval mě nebo někoho jiného. Každopádně rozhodčí tam řádili o pár metrů přede mnou znova a já jsem se docela divil, že se závodníci v té skupině neroztrhali, ale zůstali v takovém chumlu. Asi se nikdo nechtěl vzdát pozice…Ještě jsem si radši zkontroloval počet najetých kilometrů, protože těch obrátek bylo na mě nějak moc…říkal jsem si, že už jsem asi v pohodě a zabočil do depa. Tretry mi dolů za jízdy moc nešly a na tom rozbitém úseku to vypadalo, že rozbiju i sám sebe 🙂 Čáru slízání jsem nenašel, tak jsem zase jenom doufal, že nic nepodělám. Cílový čas cyklistiky 49:44 min, což bylo zase to samý, co minule! Poděbrady, kutnohorskou časovku i tady…všechno za 49 min. Sranda. Že by hrana mojeho potenciálu? :)) 80. místo ze 131.

 

Depo 2: Běžel jsem s kolem k mému stanovišti s jedním prstem na pásku přilby, když na mě houknul divák „NEROZEPÍNAT!“, tak jsem si uvědomil, že ještě teda neee 🙂 Kolo jsem se snažil marně zaháknout za moji sedlovku vysokou asi dva a půl metru. Příště za řídítka, tohle byla marná snaha a akorát jsem to tam omlátil. A dost mě to zdrželo. Do tenisek to šlo v pohodě a vyběhl jsem. 48 vteřin a příště to půjde určitě za půl minuty!

Běh 6 km: Vyšlapaná úzká pěšinka kolem Labe je sice hezká na procházku, ale na běh mi moc neseděla. Furt jsem o něco zakopával a tak. Prostě nějakou výmluvu si najít musím, ne? 🙂 Neběželo mi to tak hezky jako v tréninku, ani jako v Poděbradech, ale pořád jsem lepší běžec než plavec nebo cyklista. Bohužel jsem si rozhodil nastavení Garmina během tréninku a tak trochu ho zapomněl vrátit do původního stavu pro závod, tak mi to ukazovalo trochu nesmysly a to sice velmi ostré tempo! Chvíli jsem tomu i věřil, ale pak přišlo vystřízlivění, když jsem si uvědomil, která bije, hehe. Ke konci jsem předběhl skupinku mírně pomalejších, ale jeden z nich mi to náramně vrátil před finišem, kde už jsem se marně snažil o sprint. On vlastně asi ani nic neznamenal, když jsme startovali v jiný čas, ale zvyk je prostě zvyk! 🙂 24:45 min a 47. místo z 131. Zase teda běh výrazně povedenější než dvě předchozí disciplíny (vlastně tři, když uvážím depo jako tu čtvrtou triatlonovou…).

Souhrnem: Celkový čas 1:29:35 hod a 71. místo ze 131. V „naší“ minutě 11 lidí – v krátkým triatlonu očividně rozhodují vteřiny 🙂 Hodnocení dobré / nedobré nikam nevede, spíš dávám na pocit ze závodu, který teda tentokrát nebyl nijak super. Napravil jsem to aspoň dortíkama a dobrou společností po akci v Nymburce :)) V sobotu 6.6. se jede největší česká triatlonová akce Czechman (poloviční Ironman), na kterou si ale zatím netroufám a jdu raději malý terénní triatlon v Kutné Hoře. Podpořím tak místní Club Deportivo 🙂 Na Czechmanu bude ale většina mých známých, tak vám přeju hodně štěstí a ať se moc nespálíte 🙂

Výsledky z Ostré zde: http://www.czechtriseries.cz/results/track/1865?embedded=False&highlightRacerId=43725