Triatlonová sezona 2017 je za mnou (naštěstí)

Je začátek prosince, triatlonové „vody“ už utichly před pěkně dlouhou chvílí, takže už mám solidní odstup pro zreflektování té letošní sezony. Plány byly velké, cíle neskromné, těšil jsem se převelice, že se zase podívám na nová místa po Evropě a užijeme si tak i cestování, ne jen sportování.

Žádnej med letos 🙂

Se vším optimismem v žilách ale těžko shrnout tuhle sezonu jako povedenou. Velké plány přinesly spíše velké starosti, náklady a stres. Cíle se z větší části příliš nedařilo plnit, buď nechtěla hlava, nebo nesloužilo zdraví, jak mělo. Ale nic není tak černé, našly se i světlé chvilky, na které rád vzpomínám…takže hezky popořadě:

Květen

Triatlon Poděbrady 2017 (Report)

Po závodě v Poděbradech jsem byl spíše zklamaný z nevýrazných výkonů, ale takhle zpětně to nehodnotím tak zle. Na první závod sezony to nebylo úplně marný, umístění v první třetině v silné konkurenci beru, navíc mi ten den nebylo fyzicky moc dobře, takže se to rozvinulo ve fajn výsledek 🙂

Červen

Sebi je prostě Šampión! Nebál bych se říct, alespoň pro mě, ambasador dlouhého triatlonu. Kdo jiný dá high-five na poslední obrátce svému největšímu rivalovi? 🙂

The Championship Challenge, Šamorín, Slovensko (Report)

Měl to být hřeb sezony (i když takhle na začátku), AAA závod, světová konkurence, přímý přenos TV, vysoké prize money. Prostě big triathlon show a to všechno mě fakt bavilo a užíval jsem si to. Bohužel jsem závod zpackal už od samého začátku a celý se tak i nadále odvíjel. Spousta chyb, hodně poučení, nohama zpátky na zem. Jako výlet to hodnotím na jedničku, supr zážitek, ale na závod bych nejradši zapomenul. Vlastně, když to teď píšu, už jsem zapomněl… 🙂

Challenge Poznaň, Polsko (Report)

Nohy zpátky na zemi se mi hodily. Poskládal jsem si všechno v hlavě zpátky do módu „mám to pod kontrolou a co nemám pod kontrolou, na to nemyslím“. Vyplatilo se. Držel jsem se plánu a zajel nejlepší závod sezony. Plavání nic extra za 36 min, ale kolo za 2:30 (250 W, 36km/h) a běh za 1:33 hod (4:29/km) se řadí mezi moje TOP výkony. Nejen výsledek, ale i atmosféra v Poznani jsou mi příjemnou vzpomínkou 🙂 Jen kdyby ta logistika a nervy kolem ní byly trochu míň náročný…

Červenec

Chlístovská sestava TTT pro 2017

Železný Chlíst, Kutná Hora (Report)

Snaha najít zpátky srandu v triatlonu mě inspirovala k tomu přihlásit se na Chlísta do štafety v páru s Peťou. Udělal tak i další pár z TTT Týmu Kačka s Jirkou. Musím říct, že to byla sranda, dřina i docela pěkný výsledek na konec. Vnitro týmový párový souboj jsme sice nevyhráli, ale nebylo se za co stydět 🙂 Ostatní TTT reprezentanti se taky ukázali v supr formě a hlavně s úsměvem! 🙂

Trumer triathlon, Obertrum am See (Report)

Tak tenhle závod byl fakt spešl. Přihlásil jsem se na něj s velkým předstihem, protože mě zaujaly alpské výhledy kolem cyklistické trasy, taky fakt, že to bude „příjemná“ změna proti rovinatým půlkám, které jsem jel v Polsku a na Slovensku a budou tam i nějaký ty stoupáčky. Realita byla ovšem mnohem drsnější, kopce hodně dlouhý, ostrý a já jsem odpadl už po prvním kole cyklistice ze tří. Ze závodu se stal totální „suffer fest“, trpěl jsem tedy až do konce. Dodnes nevím, co jsem tam pokazil, prostě jsem byl KO a předvedl šílenou trágu.

 

Shrnutí

Na další závody jsem už neměl morál. Moc mi to prostě nesedlo a začal jsem vyhlížet zpestření mého sportování. Primární problém si myslím byl v hlavě. Jakmile začnu pochybovat o tom, co dělám, jestli mi to stále více dává než bere, jakmile něco, co mělo být výzvou a legrací začne být více rutinou, ztrácím motivaci a koukám kolem. Po třech sezonách triatlonu na poloviční distanci jsem si více méně splnil své cíle. Co by mohlo být dalším cílem na této distanci by byl „jen“ lepší čas. Hranice, kterou jsem chtěl pokořit, byla 4:30 hod, ke které jsem se jen přiblížil. To vše s omezeným tréninkem, respektive s maximálním možným objemem času, který jsem byl ochotnej věci obětovat. Více prostě nechci, nejsem totální triatlonovej závislák 🙂

Co se teda dále nabízí? Na příklad první varianta je zůstat u stávajícího schématu, tak trochu té rutiny. Jenže jak jsem psal o pár řádků výše, to není to, co od svých volnočasových aktivit očekávám. Už jsem dříve psal o pořízení gravel biku (derivátu krosky). Nedlouho poté se na podzim přidalo i XC MTB (hezky česky „celopéro“). Jednou to volání divočiny prostě muselo přijít! Za těch pár let, co se věnuju triatlonu, bych nečekal, že to řeknu. Ale terén mě baví! (*Zde je důkaz, proč bych nečekal, že to řeknu 😀 ). A přesně naplňuje to, co chci ve svém volném času zažívat…dobrodružství, srandu, dřinu, vzlety i pády. Brzy tedy uvidíme, co rok (sezóna) 2018 přinese 🙂

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s