Vesnický triatlon světového formátu. Tak by se dal charakterizovat závod Železný Chlíst pořádaný naším TTT spřízněným kamarádem Honzou Kavalírem. V letošním ročníku jsme měli mít dost slušný zastoupení, a to jak na počet, tak na kvalitu závodníků!

Já jsem se sem vrátil (viz 2015) po minuloročním vynechání chlísta, tentokrát s několika změnami – v „barvách TTT“ a taky jsem podruhé v životě nestartoval jako jednotlivec, ale okusil jsem specifika štafety. Doma jsem nadhodil myšlenku zraněné neběhající Peťuli, jestli ji neláká si tam odjet kolo a já ten zbytek. Dostal jsem zelenou a už jsem se těšil na společný sportovní zážitek. Aby se to celé malinko opepřilo, stejné rozhodnutí padlo u našich kamarádů z party Jirky a Káti, takže nás čekal vnitro týmový párový souboj! Takže TTT mělo na startovce 2 štafety o 2 párech a dále pak v jednotlivcích 2 ženy (Hanka a Helča) a 4 muže (Diederik, Filip, Honza a Pája).

 

TTT s zelenými čepičkami od začátku tvrdilo muziku, když se Pája vynořil z rybníku v Černínech jako druhý, ale na kolo nasedá už jako první! Ale nebyl rozhodně sám, hnedka v patách mu byl Jarda Pejsar a Tomáš Martínek. Jen o několik málo okamžiků později už leze ven náš Honza Novotný…

Já jsem si zaplaval docela oukej, jen po druhé bójce jsem měl problém s navigací, protože se to nějak roztrhalo a nikoho jsem neměl před sebou a na cíl jsem nějak nedohlídl 🙂 Ve vzduchu viselo napětí ohledně otázky, kolik mi Jirka ve vodě nadělil?! Minutu a dvacet šest vteřin. Plácám Peťu a ta frčí stahovat Součkovic náskok. Stejně jako všichni ostatní bojuje s nepříjemnou cyklistikou. První půlka s negativním převýšením, ale v nepříjemném větru. Druhá půlka do kopce a zase ten vítr…navíc jí spadne řetěz, ale dokáže se s tím nějak poprat a do druhého depa přiváží náskok (2,5 min, ale to samozřejmě nevíme…). Dobrá práce! Mimochodem 3. nejlepší kolo mezi holkama…

Já vybíhám na náročnou, ale prostě krásnou běžeckou část v blízkosti zříceniny Sion. Probojovávám se pořadím vpřed, baví mě to, ale bolí to. Jiří nikde, to je dobré! Vbíhám do druhého kola, už zbývá jen vyskákat smrťáckej kopec, kterej je skoro pro horský kozy a pak už cca 1,5 km do cíle. V kopci se snažím běžet, ale oproti roku 2015 to jde nějak více ztuha! Že by těch pár kilo „svalů“ bylo tak znát? Každopádně se ohlížím a pořád čisto!

Pár metrů do vrcholu a slyším rychlé cupitání. Ajaj. No a jasně, že je to on. Blíží se šíleně rychle…nemá cenu podnikat žádný akce, prostě běžet si svou dál. Plácáme si a naše cesty se rozdělí 🙂 Půl minuty před finišem ještě Jirka zkosí další běžce a mezi nima i štafeťáka z SKŠ United, takže se dostává na druhé místo!

Já bych potřeboval ještě trochu delší běh, aby se mi to taky podařilo, nicméně tak to někdy je a za bednou jsme zaostali o 18 vteřin a zůstali bramboroví. Sláva vítězům, čest poraženým!

Pohled na bednu a na výsledkovou listinu byl pak lahodný. Všude samí známí a kamarádi a na tom tady záleží především. Pája to udržel na bednu a ve štafetách taky jedna. Tady jsme zaváleli! 🙂 Koukněte na tabulku níže…

Vesnický triatlon světového formátu. Zkuste ho taky, stojí to za to. A když cituju slova Honzy Kavalíra „Dokud bude Chlíst, bude i prase“. Mňam!

 

Výsledky tady: http://www.zeleznychlist.cz/results/year/?year=2017

Více fotek a všeho na FB: https://www.facebook.com/Triatlon-Železný-Chlíst-86523349326/