„Ty klády jsou docela nízký, vždyť po Praze ty patníky normálně dávám no problem…“, říkám pár metrů před nima, když se rozhoduju neseskakovat. První v pohodě, někdo, kdo mě zná (kdo to byl??) na mě volá jménem a povzbuzuje. Druhá. Svět se točí, fyzika je neúprosná. 80 kg rotuje vertikálně směrem přes řídítka. To se odehrálo po prvních 5 minutách…cyklokros bude asi hodně intenzivní zábava (nebo spíš zážitek :D).

Děcka lítala jako hrom!

Pak už měla přijít řada na *muže*. Smích? Snad nepřejde! 🙂

Co se odehrálo před nima? Tak v prvé řadě byla chuť zkoušet nové věci, cross, gravel, batůžkaření, whatever. Tady jsem se trochu rozepsal. UAC (Unie Amatérských Cyklistů) pořádá více typů závodů, mezi nima nechybí podzimní cyklokrosy. Může jet, kdo má ruce nohy, na čemkoliv, co má dvě kola a dvě brzdy. A musí se u toho šlapat 🙂 Takže ideální akce pro první osahání si cyklokrosu. Na startovce skoro 150 lidí je rekord, jak jsem pochopil. Aby ne…když se jede ve středu v čas, kdy ještě mnoho z nás tvoří hodnoty v zaměstnání.

Na místě toho moc nestíhám. Co se ukáže jako zásadní nevýhoda je, že jsem nestihl projet si trať. Hoodně zásadní 🙂 Na start jsme řazeni zřejmě podle přihlášení a zjišťuju, že na mě vychází místo někde v druhé, třetí řadě. Za mnou asi další dvě, což mě notně znervózňuje. Start. Cvak. Napoprvé jsem se trefil do pedálu, hurá. Holky a pánové ale hned od začátku pořádně dupou do pedálů, ale já se nikam nehrnu. Tak nějak tuším, že tady moc nějakou výkonnost nezužitkuju, prostě ji nedokážu přenést na trať 🙂

Pohybuju se teda na úplném chvostu, což není nic špatnýho, protože hezky tu akci pozoruju ze zadu. První kolo mám čistě pro okoukání tratě a stopy ostatních, navíc už do toho vstupuje to věčný seskakování, naskakování, přeskakování a tak. S dávkou opatrnosti se mi to daří, než přijde zmíněná pátá minuta. Takže se dávám dohromady, rovnám řídítka, kontroluju kosti a zbytek těla, asi budu bez následků! Teďka už jen zvládnout zbylých 35 minut a hlavně se zase nerozsekat! Vidět cíl je můj cíl. Všichni jsou už v trapu. Není teda kam spěchat. Postupně jsem potkal pár nešťastníků, kterým selhala technika, někoho jsem snad i předjel…ale hlavně dál pokračovalo předjíždění mě. Snažím se uhýbat, nikoho nebrzdit. Snad se to povedlo. Většina měla pochopení pro toho srandistu o kolo zpátky a i poděkovali. To nebylo příjemné na tak technické trati.

Postupně jsem si trať osahal a znal kritický místa a pochopil jsem, že pro příště se bude hodit spíš konzervativnější přístup pro začátek. Největší potíží pro mě bylo naskakování a následné nacvakávání 🙂 Ještě nemám MTB boty, naštěstí už aspoň MTB oboustranný pedály. Do cíle jsem se ale dostal a splnil si teda, co jsem si slíbil. Odnesl jsem si sice ohnutý řídítka, osmu na předním kole, odřenou ruku a omlácený rameno, ale i tak jsem se královsky bavil. Fyzička nebyla vůbec problém, výdrž i síla nechyběla. Tohle je ale jiná hra…tohle je cyklokros! Určitě si dám brzy další, jedem dál.