Že se dá vyřádit ve všední zářijový den po práci a nemusí se závodem strávit půl dne solidně dokazujou bakovští pořadatelé XCčka v místním sportovním areálu.
Trasa namotaná na kompaktní ploše, schody, pumptrack, drop, skoky, krátký intenzivní výjezdy i sjezdy, nulový prostor si odpočinout, jen totální šrot. Naštěstí trvající pod 50 minut. Start byl zajímavej tím, že jsme se sešikovali jen do jedný lajny, čili motokros styl a bylo to teda pro všechny výhodný plus mínus stejně. Asi jsem zavzpomínal na starý časy na krosce a start mi vyšel dost dobře. Řekl bych kolem top 10…
…nicméně už během prvního kola jsem se mírně prosypal pořadím :)) Inu výkonnost neokecáš. Díval jsem se na tepovku na garminu a nějak jsem těm číslům nemohl uvěřit. 185 tepů za minutu a neumírám…! Vlastně jedu, docela to drtím…po několika kolech a cca půl hoďce se ohlídnu za sebe, protože tam někoho cítím.
A doprd…! Táhnu za sebou vláček osmi závodníků! Střídá se pocit absolutní euforie, protože takhle krutopřísně diktovat je prostě drsnýýý, ale na druhou stranu přichází obavy, jestli tohle dokážu reálně udržet. Intenzita je prostě nejspíš už přes čáru…
No a jak starý přísloví praví – pravdu mají oba – ten, který tvrdí, že to nedá i ten, který říká opak 🙂 V hlavě jsem vyměk a chtěl jsem prostřídat na špici. Do toho doplnit cukry a tak…nicméně jsem to vůbec nezvládl, naše skupina se najednou rozdělila na dvě půlky, první jsem nestihl uviset a druhá mě taky začla předjíždět. Bad ass pocit byl najednou pryč a poslední kolo jsme zůstali ve dvou. Aspoň tady jsem si chtěl spravit chuť a v posledním stoupáčku jsem kolegovi úspěšně nastoupil…
Ve finiši 19. místo z 26 v naší rozjížďce. Výsledky
Fajně jsem si dal do těla a zase poznal nepoznané, dokázal udržet pro mě nevídanou intenzitu…hold ta cyklistika fakt, ale fakt bolí! Je jasný, že výsledek mohl být o dost lepší, takže někdy příště! Pro zajímavost záznam ze Stravy 🙂