Rok se opět s rokem sešel a již tradičně TTTéčka vyráží na jarní kolo. Poprvé letos, vlastně poprvé vůbec se zúčastňuju taky…tuším, že se bude jezdit po Toskánských kopcích, po silnicích, ale více netuším. Jak bude fungovat moje tělo, jak si to užiju…čtěte zápisky… 🙂

Vyrážíme ve čvrtek 29.3. pozdě večer dodávkou pro 5 lidí s 6 koly ve složení Jirka, Káťa, Kuba, Míra a Péťa. Cestovní horečka je ve vzduchu, trasa dlouhá…naštěstí je nasmaženo spoustu řízků! 😀

Pátek, den 0: všem se nám daří dorazit v jednom kuse do cíle, do Ceciny, kde máme obsazeno asi 1000 apartmánů pro TTT partu a dalších milion známejch 🙂 Po obědě jdem protáhnout nohy na 20 km do města, aby se osezený zadky z auta oseděly na kolech. To se moc nedaří a celou dobu „soustředění“ mě provází bolavá prdel!

Sobota, den 1: dopoledne s Pájou – věděli jsme, že počasí není ideální, že někde prší. Vyrazili jsme směrem bez deště, ale stejně byla příroda silnější než my 🙂 Po hodině jízdy nás dostal déšť a kroupy a musel nás zachránit Fordem Petr. Hold jsme vyměkli a jak člověk zastaví, dost vymrzne. Odpoledne se už udělalo trochu líp, ale i tak sem tam nějaká sprcha. Což mě ovšem vůbec netrápilo, protože jsem vyjel s „eliťákama“ a déšť byla moje poslední starost 😀 Na první den to byl trochu moc hukot, musel jsem jet dost hranu, abych je uvisel. Po 20 km jsme je s Jiřinou opustili a pohodově jeli do kopců u větrných elektráren. Vibrace místních vesniček „na návsi“ u kavárny mě neskutečně bavily 🙂 (70 km / 1000 m)

Neděle, den 2: Neděli jsme věnovali švihu do Sassetty s Jirkou a Novotňákem, kde byl krásnej výjezd i sjezd. Kluci mi malinko cukli, ale ne tak, aby to nevyřešilo pár minut na kopci. Bohužel jsem byl dost ovlivněnej utíkajícím zadním bezdušákem na mým gravelu. Z bezdušáku se stával bezvdušák 😀 Pomohla až večer vložená duše, díky za pomoc Herby Servis 🙂 (100 km / 800 m)

Pondělí, den 3: Pondělí bylo asi jediný mráček celého soustředění, ale ne z hlediska počasí. Zjistil jsem, zač je toho loket jet s velkou skupinou (cca 20). Grupa je do Volterry, nápad se mi líbil, ale po v 1/3 cesty jsem se prostě musel oddělit. Takovejch nebezpečnejch situací, blokování provozu, nervů…to jsem nezažil. Kvůli tomu fakt na kole nejezdím. Připadal jsem si jako idiot, pokud toho zůstanu součástí. Takže hezky solo. Výjezd na Volterru ze severu od San Cipriano byl famózní. Ty výhledy stály za to. Zmrzlina, pizza…no co vám budu povídat. Epesní. Doporučuju. I když už je to malinko turistický místo, ale člověk chápe proč. Skupina se nakonec naštěstí už zmenšila a roztrhala, takže jsem dojel v menší grupě, radši na čele. (108 km / 1670 m)

Úterý, den 4: Původně jsem chtěl odpočívat, ale vzhledem k předpovědi počasí na středu, jsem to přehodnotil a vyrazil s klukama (Honza K, Míra a Jirka) do oblasti Pomarance, kde jsme obkroužili kolem údolí s elektrárnou. Zajímavá změna vidět tu techniku zasazenou do krajiny. Bohužel nohy fakt nechtěly a klukům jsem nestíhal. Nechal jsem je jet a vlastním volnějším tempem jsem pokračoval už OK, ale únava byla prostě znát. V Cannettu jsem zastavil na capůčo a mile popovídal s triatlonistkou z Mnichova. Ale…nebyla z moji age group :)) Po naspeedování kofeinem a dortíkem se nohy najednou rozjely a zalehnutej rychlostí 40+ jsem kluky dojel. Marná práce, stejně zase ujeli 😀 (107 km / 1000 m)

Středa, den 5: konečně rest day. Proběhly nákupy potravin, posezení s Víťou a Evčou – jak jinak než na gelatu :)) Nohy hore…

Čtvrtek, den 6: Girls‘ ride s Hankou a Péťou, dvě kafíčka, pohodové rozjetí nohou na poslední intenzivní dny. Počasí nic moc, docela zima. Po příjezdu se nohy cítily lépe než při odjezdu, čili úkol splněn, nohy odpočaté. Dal jsem si pak svižný 8 km přechod, tempo fajn, spokojenost 🙂 (83 km / 800 m)

Pátek, den 7: vyrazili jsme sami s Matějem na „coffee ride“, takže jsme tak akorát doplňovali hladinku vynikají místní kávy. Velice jsme si v tomto rozuměli, na rozdíl od ostatních…! 🙂 Jinak rovinky jsme jeli úplně volnou a do kopců jsme se máčkli. Ono to s Matějovýma převodama ani jinak nešlo 😀 Počasí bylo konečně perfektní, kolem 20 a sluníčko. (103 km / 1500 m.)

Sobota, den 8: původně to měla být svižnější jízda do Pomarance (opačným směrem než posledně) s malou skupinkou, ale brzy se ukázalo, že to bude spíše pomalejší jízda se skupinkou, což mi vyjímečně nevyhovovalo… 🙂 Dojeli jsme jinou naši skupinku, ze které si vystoupil Andy, týpek, kterej dříve jezdil silnice za profi stáj. No a oba jsme měli představu něčeho mírně svižnějšího. Jenže, co si budem vykládat, to znamená pro každýho něco jinýho. Úkol zněl ale jasně: uviset ho za každou cenu! Nebyl čas přemýšlet, kdo je kdo. Soustředění končí a ty se koukej vydat. Misi jsem splnil, na což jsem byl náležitě pyšný, ty 2,5 hodiny s ním pro mě bylo závodní nasazení 🙂

Neděle: jako všechny pohádky, i tato má konec a my se vydáváme na 1200 km dlouhou cestu do Prahy. Naštěstí nám to utíkalo o poznání lépe, počasí nám přálo a vlastně už v neděli ráno jsme vybalovali kufry. Spát jsem nešel, místo toho jsem se vydal poslintat pár strojů na ForBikes 🙂

Rád bych poděkoval Honzovi Kavalírovi, že to tak krásně ošéfoval a samozřejmě taky patří dík všem účastníkům a naší TTT partě především. Hezky jsme si to užili! Toskánsko má co nabídnout, líbila se mi ta autentičnost venkova, pěkný kopce, ale žádný šílený stojky, vynikající jídlo, káva a víno, jak je zvykem, tady ale za rozumné ceny.

Rozhodně jsem to nijak sportovně nehrotil, ale i tak jsem namotal 700 km a přes 7000 m nahoru, takže věřím, že pro rozjetí do sezony se tyhle objemy budou trochu hodit. Přece jen jsem nikdy dříve nic takovýho nevyzkoušel, takže příjemná změna.