V mým životě nepotřebuju validovat moje rozhodnutí s ostatními. Prostě pokud něco cítím, že je to tak správně, udělám to. No a tak nějak to mám i s kolama, kupříkladu. Kdo mě sleduje pár let, možná část z toho (nekonečnýho) příběhu nebo jeho část zná…

Začalo to na podzim roku 2014, kdy jsem se rozhodl, že jsem odteďka prostě triatlonista a basta. Více detailů tu. Nicméně podstatou týhle historie je to kolo. Silniční žiletka italského výrobce Scapin. Docela to byl high-end, závodní materiál, čili řádně tuhej, bohužel tenkrát moc nekoukali na pohodlí, o čemž vypovídá třeba ta pevná sedlovka už okem viditelně ne-příliš-compliant pro moji prdel 🙂 High-end zboží bylo ale taky high-ojetý a postupně došlo k výměně skoro všech komponent krom rámu. Aneb nechci slevu zadarmo. Bazar je bazar. Jezdil jsem jej 2014-2015.

Kdo chce pořádně lítat na bezhákových triatlonech, nevyhne se koupi „kozy“. Já jsem si tu svoji pořídil na podzim 2016 a následně docela poladil. Cannondale Slice model 2016, moje první nový kolo. Něco málo něm jsem napsal. A nějak jsem tehdy usoudil, že Scapin prodám a Slice zůstane zatím moje jediný kolo. Držel jsem se pravidla, že na čem chceš závodit, na tom taky trénuj! Takže to došlo tak daleko, že jsem na něm i párkrát jel do práce na kole (v Praze…) a jednou i omylem šotolinu na Šumavě 😀

Po těhle výletech, které už byly až příliš dobrodružné na kolo laděné pro pozici „ležící na loktech“ s velkým důrazem na aerodynamiku jsem pochopil, že je třeba přidat do stáje ještě něco univerzálnějšího.Logicky by mě mělo napadnout pořídit nějakou pěknou endurance silničku (pohodlný posez), jenže mě se nějak líbila ta šotolina na tý Šumavě. A přece takových cest je po Čechách tuny a do práce po kostkách se bude taky jezdit líp na…na gravel biku! Ani ryba (silnička), ani rak (MTB). To je ono! Tak jsem si udělal průzkum trhu a koupil gravela od anglickýho výrobce Pinnacle. 

Taky fungl nový, taky koupený na netu. Z toho kola jsem neslezl, vám říkám. Co jsem najezdil za pár měsíců na gravelu, to jsem nedal nikdy na ničem jiným! Do práce, na Šumavě po kopcích, lesích, tři závody cyklokrosu no a taky nějaký ty lehčí sjezdíky, kořeny a …do prdele, co tu dělám na tomhle kole…vždyť jezdím úplně jiný věci, než na co to někdo stavěl. Šotoliny jakoby najednou nebyly…

Píše se podzim 2017. Opravdu to netrvalo vůbec dlouho (čtvrt roku?) a přistálo po gravelu doma první horské kolo. Byl to Giant Anthem 29, který jsem pořídil v BikeRanch Krejcárek. Pár detailnějších informací tady.

Kolo jsem kupoval s tím, že budu pokračovat ve výletech do přírody a zkusím i terénní variantu triatlonu (X-terra). Nekupoval jsem teda závodní horské kolo, ale spíše kompromisní v daný kategorii celoodpružených cross-country kol postavených na 29 palcových kolech. Jako přípravu na terénní triatlony jsem absolvoval na jaře 2018 i můj první MTB závod, následovaly zmíněný xterry a najednou přišlo několik zjištění.

Na kozu (viz výše) se už fakt jenom práší, triatlon na silnici už jsem neabsolvoval ani jeden a MTB závody mě baví zdaleka ze všeho nejvíc, na což nakonec Anthem nebyl úplně nejlepší volbou – hold to je ten kompromis v ceně (cca 60 tis Kč). Na gravela jsem byl naštvanej, protože jsem si marně myslel, že po přezutí na silniční plášť ziskám rozumnou silničku…šotoliny mě už taky zrovna netáhly. A mít takové kolo jen na dojíždění do práce…? Hm.

Jak to dopadlo? Všechno z domu pryč!

Škatulata byla rychlá a úspěšná. Doma přistál čistokrevný závoďák na cross country. Německý hardtail Canyon Exceed SL 2018 v hodně dobré výbavě za rozumné peníze (opět pro danou kategorii, že…jinak v ceně mýho auta 😀 ). No a měl jsem, co jsem chtěl…závodil jsem maratony, cross country a pár terénních triatlonů.

 

To kolo letělo jak z praku, neznalo kopec, po rovinách jsem si nebyl jistej, jestli nesedlám silničku, protože to furt jelo 30 km/h a z kopce to bylo překvapivě docela schopné (slušná geometrie udělá své a teleskopická sedlovka ještě více). Musím říct, že jsem si užíval ty opojné chvilky, kdy jsem se přetahoval se soupeři v závodech loket na loket, úniky, sprinty…prostě XC je řezba. Ale taky…poměrně průhledná šeď.

Naprosto přesně vím, kdy se co a jak dále stalo. Je konec (běžné) cyklo sezony, 20. říjen 2018 a s parťákem Vaškem nás napadlo, že se podíváme na loket těm trailovým jezdcům, co na tom mají, konkrétně na lokalitu Trutnov Trails. Už na parkovišti jsme slyšeli takový ty uštěpačný kecy o tom, že ti nahoře nejrychlejší (čti cross country cyklisti) jsou i nejrychlejší v nemocnici.

Tak nějak respektuju VŠECHNY cyklisty. Je mi jedno, jakýho jste kdo plemenem, freerider nebo žiletkář, trailař nebo turista. Mám vás rád a taky vás slušně pozdravím. Zdravá soupeřivost je fajn…ale prosím, nechte si ty kecy pro jiný.

Zpátky k věci. Ten den jsem zažil neskutečný vjemy. A za krátkou chvíli! Jakože co jindy nedám za celý den, to jsem tady musel překonat za 15 minut. Jezdili jsme oba na hardtailech, oba bez chráničů, oba prostě tak, jak jsme to uměli a s dostupným materiálem. I tak jsme zažívali úplnou nirvánu a pochopili, jak strašně málo na kole umíme a co všechno se vlastně dá (musí?!) naučit jezdit!

Přiznám, že jsem trailovýmu ježdění předtím nějak neholdoval, výraz „enduro jezdec“ pro mě byl symbolem spíš lenocha, kterej nahoru tlačí a dolů to jede přece tak nějak samo… 😀

Jenže jsem přijel domů, ty vjemy tak nějak vstřebal. Další víkend další lokalita…další…sakra, všude zavírají, blíží se zima. Přimáčknutej na YouTube na různý MTB trail/enduro kanály, čtu všemonžný reporty z akcí, z milionu evropských lokalit, kde jsou nekonečný možnosti drtit traily. V tom se v práci seznámím s novou spolupracovnicí Janou, která má ruku v gypsu. „Co se ti stalo?“, „Ale…enduro, no.“ Woooot? Takže mi o tom sportu hodně povíš, že jo?? 😉 Všem je vám jasný, že jsem nasával jak houba. Myslím samozřejmě informace a zprostředkovaný zážitky…červík je silnější a silnější.

Jenže co dál, Kubo? Co tě teda na tom kole baví? Kubo, skoro všechno. Bohužel taková je odpověď. Cyklistika je ve všech podobách prostě krásný sport. Některé jsou více orientované na zážitky a srandu, jiné zase na špičkové výkony a vteřiny v cílové bráně. A mně se líbí od každýho něco, ale už vím, že trávit život tupým tréninkem minut, hodin, kilometrů, wattů a tepů není mým jediným cílem.

No a v tom vidím pozitivně trailový ježdění, potažmo enduro závody. Zlepšovat se, učit se být lepším bikerem, jezdit rychle, ale i umět trialové pasáže v rychlosti chůze, lítat bezpečně, stylově…převážně ale s rohlíkem na puse, s partičkou stejně naladěných jedinců…

Takže teda bez keců – seznamte se s mojí Jeffsy, celoodpruženou holkou na tvrdší traily od německého výrobce YT Industries (aka Young Talent).

Příběh tohodle „menšího“ brandu mě fakt baví – podívejte se sami. Live uncaged (prostě žij, jak chceš, nespoutaně…)

Velkou (no, spíš menší) novinkou jsou 27,5 palcová kola proti 29, úplně jiná agresivní geometrie, vysoké (150/150 mm) zdvihy, velmi odolná konstrukce, „obří“ čtyřpístkový brzdy, šiiirokýýý řídítka, dlouhá teleskopická sedlovka a tak…ke dni, kdy to píšu, máme spolu dva měsíce a pouze pár stovek kilometrů, ale tady s Jeffsy se bavíme úplně o jiném počtu zážitků na kilometr než dříve, takže se dá říct, že jsme spolu už něco zažili a zatím dobrý, dává mi to smysl a těším se na nezažité a hlavně na spoustu zábavy a naučených skillů!

Tak třeba i na dýl, než do dalšího podzimu? 😀