Nebylo těžký si uvědomit, že to enduro ježdění je stejně zajímavý s časomírou nebo bez ní. A taky že dobrodružství začíná za prvním kopcem, nebo taky desatero horami. Všude je dobře a každý místo, co jsme navštívili v loňským roce, nás něčím nadchlo a obohatilo! Když si to tak sumíruju, mám velkou radost, že jsme toho viděli tolik a vzpomínky z těch cest mě stále baví a taky dost nakopávají k plánování cest pro 2020 😊

Zkusím tedy zapátrat v paměti a napsat pár postřehů k bikovým lokalitám mimo náš domov, kde naše pláště zanechaly stopu v roce 2019. Určitě budu rád, když vás inspiruju, nebo alespoň oživím naše i vaše vzpomínky na supr místa…

Finale Ligure (Savona, Itálie)

O Finale jsem psal v separé reportu tady. Taky o něm ví už každý, všichni tam byli a všichni se tam vrací…popravdě i já se na to chystám 😊 Slíbil jsem totiž Janče, že se podíváme k moři. No a takový sjezd DH-men jí to určitě splní! Není třeba to dál rozmazávat, je to jedna z top evropských lokalit, komunita bikerů je zde hodně silná a počtu návštěvníků odpovídá i potřebná infrastruktura (ubytka, shuttle vývozy, guidi, bike shopy, atd.). Diverzita trailů naplní očekávání všech…snad jen ne úplných začátečníků nebo těch, kteří hledají uhlazené family traily, ale tak kvůli tomu snad většina z nás nejezdí… 😉

Trutnov Trails (Trutnov)

Asi není místo v Čechách (mimo naše lokální traily), kde bych byl vícekrát než na Trutnov Trails. Ostatně tady to všechno začalo na podzim 2018 s Vaškem na našich XC hardtailech. Střihli jsme si tu taky náš první enduro závod s Jančou a během roku několik pěkných vyjížděk. Dokonce jsem to tam jednou ukázal i kolegovi z Austrálie. Nejraději se tu svezu na trailu Pod Jeskyňkou nebo na Perníkovým. Nepohrdnu ani Boulder trailem, ale nemá pro mě takovou flow jako dva předchozí. Traily speciálně připravené pro jarní závody jsou špica! Potkáme se tam?

Klínovec (Jáchymov)

Těžko u nás hledat traily delší než ty na Klínovci! Rád se tam vracím, i když jsem teda měl jednu výtku…a to sice chybějící trasy, řekněme, střední obtížnosti. Rubíny, Barony, apod. ve flow stylu jsou svojí délkou a rytmem fakt parádní, ale po dvou jízdách mě už nebaví a motá se mi z nich hlava 😊 Co teda jiného? No…nabízí se evropsky známá sjezdová trasa „DHK“ nebo dnes již legální „Německá DH“. Nicméně ani na jednu není úplně radno vyrážet bez nějakýho toho skillu. Po roce tréninku jsem je sice snad se ctí už dokázal sjíždět, ale stále se mi ježí chlupy na zádech při pomyšlení jet to třeba na vodě. Každopádně oba jsou to traily z české výkladní skříně! 😊 Díky loňské premiéře České enduro série na Klínovci vzniká i nový trail, který by mohl obtížností zapadnout mezi výše zmiňovaný. Uvidíme. Nevynechám!

Ještěd (Liberec)

Jsou libo bikeparkový lajny, sjezdová nebo čistý enduro na kořenech? Rychlá lanovka, 15 koleček nahoru a dolů za den, hodinka a kousek od Prahy. To může být jenom Ještěd! Fakt je to tak jednoduchý, Ještěd není velká lokalita (de-facto jde o 3 kombinující se traily), ale nabízí všechno, co je potřeba. Snad jen krom dobrý kávy 😊 Slyšel jsem ale taky o nedaleký přírodní lokalitě, takže na tu jsem taky zvědavej!

Saalbach (Rakousko)

Do Saalbachu jsme se vydali na 3 dny v rámci Glemmride, což je bikový festival s různýma testovačkama, závodama, exhibicema, apod. Je to středisko hodně známý, hodně zaběhlý a hodně navštěvovaný. Jakože hodně. Takže je tu jistá šance, že dokonce někoho předjedete! 😃 Ještě loni tady fungovala Joker card, která zajišťovala lanovky pro bikery zdarma v rámci ubytování. To bylo dosti výhodné! Tomu je ale konec a výhody sice nějaké nese, ale už ne tak výrazné. Třeba ubyde těch šílených rolet před každou zatáčkou, jestli to bude mít efekt na návštěvnost! 😊 Nejde vynechat: Hackelberg trail (vyhlášený v TOP 10 světových trailech); X-trail (parádní mix tape všeho možnýho); Bergstadl trail (tam mám ještě nějaký dluhy, tehdy chyběl morál i skilly na plnohodnotný zdolání tohodle čistě přírodního černýho trailu… 😊 )

Špičák (Železná Ruda)

Když zrovna hustě neprší (jako nám), je to na Špičáku super. Když jsme tam byli s Jančou a Láďou, motali jsme pořád ty parkový lajny a to byla chyba! Jsou teda pěkně rytmický, nechybí jim ani flow ani „bordel“ (drncání 😃 ), ale to nejlepší ze Špičáku jsem objevil až při závodu České enduro série (report tady). Příště tedy už víme kudy kam a hlavně nedaleko je Sušice (kde jsme pořááád ještě nebyli a určitě budem!). No a místní kopce schovávají další, nám ale neobjevený trasy, který znají jenom místní. Třeba nám to někdo ukáže 😊

Monínec (Sedlec-Prčice)

Nebudu to protahovat. Jedno. Velké. Zklamání. Lákavá vzdálenost z Prahy je asi jediná výhoda. I přes můj optimismus se mi těžko hledají pozitiva týhle lokality. Díky ultra pomalýmu lanu si více zajezdíte i za domem, když budete lokální trail vyjíždět po svých. Trasy mě vůbec neoslovily, nějak jsem tu nenašel ten „rauš“, který každý bajker hledá! A kdyby náhodou náznakem přicházel, pak ho kraťoučká délka trailů zasekla.

Zadov (Stachy)

Na šumavském Zadově jsem skoro u maminky. No a s domácíma buchtama v žaludku nemusím ani jezdit na lanovce, která tu je k dispozici. Asfaltový výjezdy jsou tu docela milosrdný. Ověřeno vlastní zkušeností při Endurosérii (více zde). Traily u lanovky jsou jen 2 a člověk musí trochu vědět, kudy jet. Jsou přírodního charakteru, hrabanka a tak! Další traily znám jen ze závodu. Na hezký odpoledne parádní zastávka.

Klíny (Litvínov)

Klíny znám jen ze závodů (více zde) a nejspíš bych sem jel právě kvůli závodům, které nabízí fajnový traily rozšiřující standardní (spíš kratší) nabídku…ve 2020 se tu pojede o titul Mistra ČR.

Leogang (Rakousko)

Jeden z nejstarších bike parků v Evropě, světový pohár každej rok, Aaron Gwin bez řetězu…no, každej to zná přece. Celým názvem „The epic Bikepark Leogang“. Světový tratě nás teda neuchvátily, protože nejsme úplně tak dostatečně rychlí, aby taková trasa dávala smysl. V televizi to vypadá jinak 😃 Ale bavily nás místní černý přírodní traily. Hangman 1, tj. ten trail z úplnýho vrcholu (ne ten Hangman 2 v nižší části parku, kterej je další flowčko, i když docela zábavný…). Antonius trail (úzká pěšina stále traverzující hustým lesem s lávkami přes potoky) nebo strašný disko na kořenech v temným lese „Bongo-Bongo“ 😃

Reschenpass (Rakousko + Itálie + Švýcarsko)

Během jednoho dne si dát traily v 3 zemích. Rakousko, Itálie a Švýcarsko! To jsou tzv. „3 Länder Enduro Trails“. Je to spojení několika menších středisek v okolí městečka Nauders a jezera Reschensee (neboli taky Resia) v perfektní trailovou síť. Nadšenci přírodního ježdění si tu fakt přijdou na svý. Za den se dá udělat perfektní kolečko s využitím několika lanovek a taky poctivýho vlastního pohonu. Traily jsou tu různý obtížnosti, především technicky středně náročný, ale nepamatuju si jedinej, co by nás otrávil nudou. Najdou se i krásné černé 😉 Co nezažijete jinde je už zmiňované křížení 3 zemí, výhledy na jezero přímo z trailů nebo válečná opevnění na kopcích. Jedinečnej byl pro nás hlavně Bunker trail, který začíná právě u bunkrů a je to totální porno, to se nedá říct jinak. Vzrušující je už jenom o něm psát!

Jezero Garda (Lombardie, Itálie)

Garda je v Čechách opravdu hodně profláknuté místo (nejen) pro bajkery a není divu. Právě sem jezdili učit se hoši z Finale, jak se dělá MTB byznys, buduje infrastruktura a traily a to už někdy od přelomu osmdesátek a devadesátek. Těšili jsme se na ježdění v Livignu, ale to nás odehnalo několika dny deště. Takže kam? Na jih! Slunná Garda nás přivítala se vší parádou a jeden den vyhražený na ježdění jsme vsadili na jedinou kartu, údajně na ten z nejdelších a nejnáročnějších trailů s jednoduchým označením „601“. Dojet na jeho start není úplně tak sranda, takže jsme využili zavedenou shuttle službu „Bikeshuttle Torbole“ z Torbole jsme jeli minibusem cca 45 minut, na místo, kde končí asfalt a dalších cca 60 minut jsme střídavě urputně šlapali a místy tlačili prudký výjezd na vrchol Monte Altissimo (1703 mnm), kde je supr hospůdka. Trochu jsme tu poklábosili s parťákama ze Švédska, bajkeři jsou sympaťáci prostě všude na světě a pak si užili cca 15 km náročnýho sjezdu. Něco pro milovníky suchého kamení! Větší, menší, kulaté, ostré, pevné i volné, ale prostě pořád a všude. Občas opepřené kořenama. Prostě bájo. Škoda, že jsem neustále řešil špatně opravitelný defekt mýho zadního pláště. Každopádně Garda toho nabízí mnohem víc a sjezdy končí vždycky u parádní vody ke schlazení, takže i na více dní je co objevovat 😊

Paganella (Trento, Itálie)

Celým názvem Paganella Dolomiti Bike je oblast (překvapivě) v Dolomitech, jedná se o propojení 3 bike parků dohromady s 8 lanovkami. Upřímně ale, trasy v bikeparku nejsou žádný terno. Začali jsme stranou z města Andalo. Tak nějak z povinnosti jsme tam pár koleček otočili, abychom zjistili, co nabízí, ale vlastně vůbec nic, co by nás nějak nadchlo. Jak jsme se probírali názvy trailů, pochopili jsme, že ale mezi jednotlivými parky existují spojovací traily, které byly původně turistické…značené třemi číslicemi (787, 610, 806, 808) no a ty v nás probudily naprostý nadšení! Surové, přírodní, s pár místy, které si nějak neumím představit, jak se dají projet, ale prostě žádná umělotina, totální divočina. Byli jsme na nich najednou úplně sami, obklopeni lesy, skálama a úžasnýma výhledama. Kvůli tomuhle jsme sem jeli! 😊 Po těchto trailech jsme se přesunuli do parku ve Fai, který byl značně zajímavější, nabízel víc trailů s DH prvkama. Takže za mě a nás, chcete-li spíš park, jeďte do Fai a vyhněte se Andalu, ale jestli hledáte přírodní krásy, tak to nejlepší je tu v kopcích mezi parky…

Val di Fassa (Canazei, Itálie)

Další perlou Dolomit je Val di Fassa! Našli jsme tu totálně nerealistický výhledy na strmý štíty, jak kdyby je tam někdo namaloval a nalepil a taky boží traily světové enduro série (EWS)…místní bikepark je spíš trailpark, vyloženě uhlazené široké lajny tu skoro nejsou a to nejzajímavější jsme nakonec našli mimo něj. Co je tu matoucí, je barevné označení trailů, kdy nejsnadnější modrá má místy úplně nudný a hluchý charakter a místy totální disko v lese na (mokrých) kořenech.  To jsou traily třeba Infinity (doporučuju ho jet úplně zeshora z Passo Pordoi) nebo Zacan. Tam stojí za to se podívat. Takový The Col nebo All Fever byly dost o ničem. Bohužel jsme měli docela dost vlhko a lajny jako Electric nebo 9.90 byly na mě ten den fakt moc. Divnej den, nesedlo mi to, kdo ví, Janča byla v poho 😊 Ale jak jsem psal, to nejlepší nebylo v mapách. A to Tutti Frutti! Fotografy oblíbená RZ při závodech EWS, protože se první část motá na hodně fotogenickým hřebeni. Museli jsme sem dojet velkou kabinovkou (Campitello Rodela) do výšky 2485 mnm (vrchol Col Rodella), kde se Janičce teda vůůůbec nelíbilo 😃 Šipky na trail zde nehledejte, ale najít jej nebylo těžký. Začíná velmi pozvolně, kam až oko dohlédne. Dál nedohlédne, protože se zlomí dolů do trailu připomínající vymleté koryto divokého potoka. To není zrovna místy jetelná část, ale dále už je. Ještě chvíli po hřebeni, jeden technický výjezd vhodný pro E-bike nebo namakaný borce, než zklesáme do lesního porostu. Střídají se kořeny a hrabanka, kluzký zatáčky…tady už výhledy nečekejte, jen hustý les. Ke konci nás čeká peprný padáček po mokrých kořenech, kde jsem hodně přemýšlel nad vhodnou stopou 😊 Samotný konec trailu byl pro nás trochu bloudění, motali jsme se kolem potůčku a nebylo úplně zřejmý kudy kam. Nicméně jsme se s Jančou shodli, že to byla třešnička na dortu a nebyla třeba se černé barvy na Trailforks bát 😉

Lipno Bike park (Lipno nad Vltavou)

Tak moc, jak nás baví traily Blinduro série, které se na Lipně pořádají, tak moc nás zklamal místní bike park. Zábava tak na hodinku a pak to zabalit na koupačku k přehradě. Aneb to je asi tak to nejlepší na Lipenském bike parku!

Geisskopf (Bavorsko, Německo)

Geisskopfu prakticky nic nechybí. Dobře, možná malinko delší kopec, ale díky chytře namotaným trailům jsem s ním byl úplně v pohodě! Jo, nelekejte se vlastně lanovky. Jednositz se už dneska moc nevidí (třeba ten na Pancíř u Špičáku na Šumavě je echt strašidelnej) a díky perfektně umístěnému držáku kola za zády vám řídítka budou překážet ve výhledu. A rychlost je taky záávratná. Trailů tu není moc, ale zase…naprosto dostačující na jeden den ježdění. Mají tu krásný lesní traily střední obtížnosti, docela přísný DHčko a světe div se, fakt peckovní flow trail, kterej opravdu pobaví každýho. Věc, kterou jsem tu absolvoval úplně poprvé v životě, byla jízda po lávkách (americky zvaný North shore) na trailu s dost trefným názvem You Go First 😊 Luďka jsem taky nechal jet první, já jsem byl úplně vyklepanej 😃 Ale nějak se to povedlo a já jsem byl velice spokojenej, že jsem to už dál neodkládal „na příště“, jak my poseroutkové rádi děláme 😉 Mají tu taky hezkej flek s několika nezákeřnýma lavicema a dropama v dolní části u parkoviště, který vybízí k učení se správných návyků!

Děčín

Hmm, jak o tom začít. Určitě tady nebudu psát o ilegálních trailech. Co ty v Děčíně? Já bych řekl, že jsou prostě traily, které možná nejsou úplně legální, ale na druhou stranu pokud jsou provozované léta letoucí a dokonce vás k nim vyveze z centra města autobus místního ČSAD s návěsem speciálně připraveným pro bikery, nezní mi to úplně nelegálně! Rozpitvávat to teda moc nebudu, ale napovím, že se kolem Děčína dá božsky zabajkovat na surových přírodních trailech a v sezóně i s pomocí zmíněného (shuttle) busu za pár kaček asi 5x za den. No a když se k tomu přidá partička, s kterou jsem byl ve Finále, k tomu moje milá, která prohlásila, že to bylo jasně nejlepší ježdění za celý rok…pak už tomu jen chybí dobré ubytko. No a o to jsme měli postaráno v kempu Děčín u Svena, kde má luxusní chaty, hygienické zázemí a malou hospůdku. Nezapomeňme na perfektní výběr rumů z celýho světa! Hádám, vzniká nám tu tradice, aneb BIKE&RUM v Děčíně! 😊

Snad se vám teda líbilo a doufám, že za rok přibydou nějaká nová zajímavá místa! Už se nemůžu dočkat!