Železný hory znám trochu z dřívějších let na motorkách a nápad tam jet MTB maraton s parametry 66 km a 1600 výškových metrů se mi docela zamlouval. Proti většině akcí Kolopro je tahle trasa i nejspíš víc bajkovější, takže se bylo na co těšit. Nemám prostě v oblibě „polňačkový“ rallye. Trochu otázkou bylo, jak mi to pojede, když očekáváný čas na trati byl určitě nejméně 3 hodiny, na což nejsem zvyklej a trénovanej 🙂

Foto: Fotonegativ.cz

Čekal mě start s přívětivějším startovním číslem a to sice 219 (na Šumavě 453), takže mé oko tentokrát i na tu první lajnu skoro dohlédlo 😀 Každopádně jako obvykle jsem to měl časově tip ťop a už jsem se řadil na konec mého sektoru, takže příště (až jednou někdy… :)) zkusím urvat lepší místo.

Co se dělo po několika stech metrech po odbočení na sjezd schodů připomínalo špatnou grotesku! Netroufnu si říct, kolik tak lidí stihlo projet (sjet), než se tam začla odehrávat tahle šílenost, kdy kombinací pomalých, méně odvážných a sebevražedných pilotů vznikl špunt složený z kol a těl 😀 Tenhle chaos se snažil vyřešit hodnej pán organizátor, kterej diktoval, že ti jedoucí mají jít vlevo a ti vodící kolo vpravo. Docela blbý pro mě, protože jsem byl úplně, ale úplně vpravo. A vlastně nakonec proč ne. Už jsem stál a čuměl dost dlouho, takže kolo na rameno a běžím dolů.

Po výjezdu z Chrudimi následovalo několik kilometrů po asfaltu k letišti a dále, především mírně do kopce. Protože jsem se tak zdržel po startu, nechtěl jsem, aby ztráta rostla, tak jsem za to solidně tahal. Tahal, tahal a tahal za sebou pěknej vláček 😀 Nemáte zač…! Pak už jsme se dostali na rovinatej singlík a do lesů…

Trasa byla o poznání zajímavější než ta šumavská. Bavilo mě to o dost víc. Jen jsme přijeli k prvnímu technickému sjezdu a já jsem úplně vyměk, netušil jsem kudy plynule jet. To jsem se musel sám sobě smát, jak jsem se těšil na techniku a pak, když přišla, tak vedl kolo :)) Celkově mi tam nějak nic nechybělo, lesní cesty, singlíky, trochu asfaltu, šotoliny, kameny, kořeny, dva brody, z kterých byl jeden už docela hlubokej…prostě všechno, co se dá tak nějak na těch 68 km vymyslet. Solidní stoupání vůbec, ale vůbec nechyběla. Některá pěkně štípala… 😀 Takže i kašpárek na kazetě měl své místo na slunci.

Foto: Fotonegativ.cz

Když jsme u toho vybavení, tak tentokrát vše na jedničku, přípravu jsem provedl poctivě a vyplatilo se. Snad jen mi někde ufouklo zadní kolo (foukám docela nízký tlaky), takže jsem jel místy trochu na žvejkačce, ale nic, kvůli čemu bych musel zastavovat.

Jak už tomu tak bývá, tak cca po hodině se ustálili soupeři, se kterýma jsme se prokousávali tratí i polem závodníků před námi. Hezky jsem se svezl s Jirkou z Skibikecentrum teamu, s kterým jsme se střídali a povzbuzovali se 🙂 Jen mi děsně ujížděl z kopce a já jemu naopak do stoupání. Parádně jsme dojeli těsně za sebou do cíle, ale popravdě už jsem prostě neměl na nějaký finiš…jinak klobouček, kolega ročník narození jako moje mamka 🙂 Hold mám před sebou ještě spousty srandy a dřiny, než se budu chlubit takovou výkonností, jako tihle pardálové 😀

Cílem bylo opět umístění v top 100. Nic v tom nehledejte, prostě pro mě taková nějaká meta pro tyhle závody, kde je pravidelně kolem 500 lidí (cca top 20% tedy).

Cílový čas 3:11 hod byl trochu za očekáváním a 5 minut a 26 pozic (126./410) za kýženou stovkou, mezi třicátníkama (tyvoe, já si snad nezvyknu 😀 ) pak 35./118. Výsledky ZDE

Že člověk ty tři hodiny a kousek něco dělal, bylo docela znát. Finišoval jsem v docela KO stavu. Chvilku jsem bloudil po areálu a hledat schlazení pod vodou. Musel jsem si zastavit ve stínu a vzpamatovat se. Ve frontě na limonádu jsem myslel, že se složím na zem. Taky jsem pak kofolu a vodu pil asi půl hodiny a čuměl do blba… 🙂