MČR Cross triatlon Plzeň 2018

Druhý pokračování českého poháru v terénním triatlonu byl už opravdový triatlon 🙂 Tím nechci říct, že by HusMuž duatlon byla nějaká brnkačka, spíš naopak, ale prostě to plavání nám všem jistě hodně chybělo a už jsme se nemohli dočkat, jak poprvé naskáčem do studené vodě v neoprenech!

Jenže to by nebyl začátek června, aby nebylo parádní teploučko a voda teplá úplně stejně tak. Čili neopreny podle pravidel triatlonové asociace ZAKÁZÁNY. Hmm, trochu jsem začal přemýšlet, v čem závod vlastně absolvuju. Kombinézu s dlouhým rukávem, kterou používám poslední rok, jsem ještě bez neoprenu nezkoušel. Tak to vemu na jistotu ve staré kombošce bez rukávů…jen teda nebude reklama týmu TTT, co se dá dělat. Beztak tady na moc fotkách nebudu 😀

Příjemnou společnost mi dělá při najíždění trasy Michal Piloušek, takže jako houba nasávám rady a poslouchám radosti a strasti spojené s pořádáním světového poháru Xterry 🙂 Trasa se zdá být poněkud bezpohlavní, ale zhruba poslední třetina z 12 km okruhu to docela zachraňuje a najde se tu hravější singlík, pár skoků i taková technická motačka mezi stromy nahoru a dolů. Tu část projíždím nejlíp asi během toho tréninku… 😀 Nicméně nebudu předbíhat.

Ve stejný den startuje zvlášť závod „hobíků“ a MČR. Já startuji v tom druhém. Očividně většina, kdo nemá pohárové ambice, se přihlásila do prvního závodu, protože pohled na startovní listinu byl poměrně smutný. 50 lidí v hlavním závodě? Před pár týdny jsem jel vesnickej XC pouťák a tam bylo cca 40 lidí – bez větší reklamy, jen kamarádi, co „si zavolají“. Takže to možná něco říká o velikosti komunity „xteráků“ v ČR. Nemám recept na všechno, nicméně možná rozdělovat ty malé závody na ještě menší, tj. více distancí, není to pravé. Ale to není kritika, fakt jen takové zamyšlení…

Plaveme teda bez neoprénů. Sluníčko se do nás solidně opírá, takže voda je docela příjemná a nás čeká 900 metrů, jeden okruh kolem tří bójek. Cpu se úplně doleva, což není špatné místo, ale nervu se nikam dopředu, to by nemělo s mým plaváním moc význam. Co nepotěší je menší „bebí“ hned po výstřelu, kdy se odřu nártem o dno Boleváku. Voda je čistá, i když v ní rostou nějaký řasy odspodu. Občas se do něčeho chytnem. Na první bójce, jak už to bývá, slušná mela, pod bójku se musím zleva skoro podplavat 🙂 Dále se plavání více a více uklidňuje, až je z toho sólo plavba při cestě zpět. Pocitově docela v pohodě, plavu tak na 70% úsilí, což je tak akorát. S větším bych se akorát urval a stejně zlepšil maximálně tak půl minuty. Z vody vylézám za 18:27 minut, 39. místo, propastných skoro 7 minut za prvním 🙂

Tak, jak jsem se ve vodě cítil docela dobře, tak po výlezu se cítím hoodně těžkopádně. Jak kdybych strašně makal, tepovka u stropu, mlha před očima…ajaj. Depo docela klidné, rozhodčí velmi bedlivě střeží pravidla, přece jen je to naše nejvyšší „liga“ 😀 Z vody lezu s Michalem, což byla poslední chvíle, kdy jsem ho viděl. Teda, nepočítám sraz u občerstvení v cíli!

MTB je moje rozhodně nejoblíbenější a poslední dobou i nejsilnější disciplína. Kde ty (před-před)…?loňské sněhy jsou, kdy jsem měl rychlý běžecký nohy? 🙂 Trasa začíná po cca kilometru hnedka stoupáčkem. Nohy teda fakt nejedou, ale zrovna se blíží kameraman, takže budu dělat, jakoby nic. Hezky pro diváky po zadním, kameraman mě chválí, jak si to dávám, jen ať má nějakej matroš pro večerní zprávy, že jo?! No ale realita je trochu tvrdší. Sjíždím pár lidí, to jo, ale žádná show. V tomhle počtu lidí tady není s kým. Koncem prvního kola ze dvou už jsme si karty více méně rozdali a měníme si pozice ve třech. Mrzutá je ztráta řetězu v druhém kole, zrovna, když jsem dotahoval pracně jezdce přede mnou. Pošolíchal jsem řetěz, přišel o pozici a jal se opět pronásledovat. V technice jsem měl docela navrch, ale v kopcích to teda faaakt brzdilo než jelo. Začly mě bolet záda (nejvyšší čas zajít na bikefit, očividně) a výkon šel už jen dolů. Tu poslední „bajkovací“ pasáž jsem projel s několika velkýma chybama, kdy jsem dvakrát slejzal, málem sletěl a vůbec…špaténka. Zpátky do depa to trochu rozběhat.  Cyklistika za 1:17 hod a 36. místo (progress mírný, ale viditelný 😀 )

Běžecká část nebyla nějak náročná, taková mírně houpavá, místy šotolina, místy asfalt, kousek v terénu. Ze tří okruhů jsem solidně běžel jen ten druhý, kdy jsem se připojil ke slečně o kolo napřed, tj. tempo bylo najednou značně rychlejší, ale udržitelný. Ono se nebylo moc kam hnát, nikdo za mnou, nikdo přede mnou. Prostě bez toho tempaře jsem se jinak vůbec nemáčkl. Třetí kolečko jsem sám doklusal, běh tedy za 27:37 min, 31. čas.

Celkový čas 2:05:51 hod, 37. flek z 51 finišerů a v kategorii M30 10. z 12. Výsledky zde.

Pro ego nic moc, řeknu vám… 😀 Ale tak už to je, moc tomu tréninku nedávám, našlapaná konkurence mistrovství republiky a málo lidí na startu…jinak to dopadnout ani nemohlo. Blbý je, zdá se, že to pro mě nějak nemá pozitivní motivační efekt k dalšímu tréninku. Čím dál tím víc se musím přemlouvat k tomu vyběhnout nebo vstát ráno na bazén :/

Hezká reportáž na ČT Sport ZDE

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s