Něco na tom rčení, že se nejvíc vydaří neplánované akce, bude pravdy. Ještě jsem ani neoprášil bajka po HusMužovi, když mi na Facebooku blikne poutavý plakát na MTB pouťák konaný v nedalekých Horažďovicích tři dny poté (8.5.2018). Po zjištění faktu, že se bude účastnit i týmový kolega Jarda (profesí osobní trenér), bylo jasno! Oprášit oře, vyvonět TTT dres a jede se.

s Jardou jsme se dohodli na poslední chvíli a nakonec to byla supr akce, díky, Jardo!

Na místě jsem byl s velkým, pro Jardu až nepochopitelným, předstihem 🙂 Přece jenom „XCéčko“ jsou vody nepoznaný a nic nenahradí trénink na místě. Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientoval, kudy vede trasa, ale po najetí celého okruhu (cca 15 min při ostré jízdě hobíka :)) jsem byl docela nadšenej. Ani dětsky snadný, ani žádný tahání kola po skalách, prostě zábavná, přírodní, klasická XC trať.

Další a další lidi se trousili, až se nás na startu sešlo cca přes 40 závodníků. Zhruba 2/3 osazenstva do třídy hobby, tj. 3 kola pro „méně zdatné“ a vyměklé eliťáky, kteří nechtěli kroužit ještě další 2 kola. Start proběhl ve dvou vlnách, elite první a až „nebyli vidět“, odpálili to nám. Hned na startu jsem se málem s Jardou střetnul, protože jezdec přede mnou nebyl schopnej nacvaknout tretru…jak kdyby to bylo vůbec nutný. No nic, stát uprostřed a čumět, jak se hrnou lidi kolem naštěstí trvalo jen pár nekonečných vteřin. Na začátku, ať člověk chce, nebo ne, se jede docela šrot…po sjezdu z asfaltu, který omylem traťáci pustili dříve, se logicky udělal špunt. V tu chvíli jsem smolně trefil větev přesně do zadní přehazovačky. Rychle jsem si toho všiml a přátelskej soupeř to na mě taky houknul, díky. Takže dolů z kola a nahazovat…zase koukat na ten ujíždějící peloton… 😃

Nicméně nejel jsem šrot, ale maximální šrot, abych to sjel a světe div se, během prvního kola jsem se na Jardu zpátky dotáhl. Stálo to docela dost sil, takže jsem měl docela co dělat se ho udržet, ale tempař se mi hodil, ne že ne 🙂 Do cca 30. minuty závodu to takhle fungovalo parádně, předjeli jsme společně několik jezdců. Jardovi začlo trochu docházet, jak jsem pozoroval v nejprudším výjezdu, kde se tempa začly lišit. Jardu jsem vystřídal a doufal, že ho trochu potáhnu. Bohužel se to nepovedlo a já jsem šel do boje o 8. místo s jezdcem před námi. Toho jsem stáhnul, seknul a upaloval udělat si trochu náskok. To se mi dařilo a chystal jsem se na poslední kolo. Na kousku roviny jsem vytáhl gel, vysál, zapil, trochu zpomalil, ale mám ještě jedno kolo na to máknout. Singlík v lese po rovině, houpáky kolem borovic tam a zpět a už sjíždíme níže směrem k cíli. Poslední krátký, ale intenzivní výjezd a najednou koukám, soupeř se cpe přede mě. Nehodlám tady kvůli těm pár metrům bláznit, tak jdu za jeho zadní kolo. V tom zahlídnu tu skrumáž u cílové lajny a v tom mi to dojde…další kolo už nejedu

Tak takhle jsem nezkušeností přišel o flek 🙂 Finále tedy já 9. a Jarda za mnou 10. flek v hobby kategorii. Jak jsem tak v cíli rozjímal, říkal jsem si, že bych šel v ten den klidně i do 5 kolového závodu. Byl jsem dobře rozjetej, takže třeba za rok. Krásný vesnický „pouťák“, trať parádní…za mě fakt spokojenost a budu rád, když v budoucnu najdu více takhle hezkých XC tratí, kde si každý najde to svý a hezky se sveze!

Tak to bylo moje první XC, přátelé 🙂