Píšu sice podzim, ale už bude aktuální spíše výraz zima. Nicméně proč se na to nepodívat, co jsem dělal na podzim po sezóně a co bych z toho doporučil i ostatním?

Tak, jak jsem se na jaře těšil na začátek sezony, tak jsem se v září těšil na její konec 🙂 Aneb všeho s mírou…dvacet závodů naplnilo kalich přesně po okraj. Takže hurá, máme tady „off-season“! Co teď?

První, co jsem udělal a co si myslím, že je fakt užitečné, je shrnout si uplynulou sezonu. 

a) které závody se mi povedly a proč? Pokud jsem si vedl tréninkový deník a zapisoval si detaily, pocity, data jak z tréninku, tak závodů, mám dobrou šanci vypozorovat, proč mi ten daný závod vyšel. Většinou to nebude ta troška „sportovního štěstíčka“ 😀

b) logicky následuje otázka: které závody se mi nepovedly a proč? Opět, platí stejná poznámka jako výše

c) pokud si odpovíte na a) a b), máte slušnou šanci, že budete znát odpověď i na tuto otázku: co byly moje silné stránky a co slabiny?

Čím dříve si takovou analýzu uděláme, tím lépe – dokud je vše čerstvé, máme to v hlavě. Když to budu lovit půl roku dozadu, možná si už nevzpomenu, že jsem na tamtom závodě totálně zpackal první depo, protože jsem měl špatně připravené tretry. Může to dopadnout tak, že si člověk řekne, že byl kousek od bedny, takže vlastně super! 🙂 Asi nejhorší věc pro mě je, když se najednou v něčem zlepším a NEVÍM proč. Na jednu stranu velmi pozitivní, ale rád bych za tím našel ten vzorec, který budu chtít zase zopakovat.

A teď bude ta chvíle udělat za tím velkou tlustou čáru. Dát si volno od triatlonu

Pokud budete mít pocity jako já po posledním závodě, pak pro vás nebude těžké si tu pauzu dát. Ono to tak nějak vyplyne samo. Řekne si hlava (nechuť), nebo to bude tělo, což je horší (únava, zranění, nemoc)…

Je slušná šance, že jste během sezony moc neviděli kamarády, kteří nedělají triatlon (běh, kolo…), pokud teda ještě nějací zbyli – navštivte je, zajděte na jedno. Jeďte na dovolenou, wellness pobyt, cestujte, objevujte. Triatlon hodně dává, ale někdy taky bere. Ten „off-season“ je ideální dobou, kdy si máte možnost najít si na ostatní krásy života najít čas. Mimochodem i peníze, protože je dost možný, že v sezoně jich moc už nezbývalo :))

Já jsem hned po konci sezony strávil pár dní s přítelkyní tůrami, víkendem u rodičů, výletem za sestrou do Londýna, vyrazil jsem na team building s kolegy, šli jsme kamarádce na svatbu…když se nad tím tak zamyslím, tak všechny cesty byly tak trochu gurmánsky orientované, aneb po té sezoně pár kilo navíc neuškodí. Prý tělo s tím mírným nárůstem tuků lépe regeneruje? Je těžké tomu nevěřit a neodolat! 😀 Zajisté tu bude zdravá míra kolísání hmotnosti atleta během roku. Já jsem byl v říjnu +4 kg proti sezónní špičce v srpnu.

A co sportovní aktivity? 

5 týdnů bez tréninku…respektive, nedá se říct, že bych nic nedělal. Dvakrát týdně jsem chodil do posilovny, kde jsem pracoval hlavně na síle „core“ svalů a nohou. Občas jsem si zašel zaplavat, ale celé to byl spíše relax.

Venku již začala být brzo tma, což znamenalo, že trénink za světla byl možný jen mezi 8 ráno a 5 večerní. Vzhledem k tomu, že pracuju a víkendy jsem se věnoval více přítelkyni a rodině než sportu, byl to oříšek. Nebo ani ne tak oříšek, jako o překážku navíc. Moc se mi teda ven do tmy nechtělo. Sečteno a podtrženo, pauza to byla docela dlouhá, ale myslím, že přínosná. Ale nic netrvá věčně, že 🙂

24.10. jsem se postavil na startovní čáru závodu Podzimni ELEVEN dvanáctky/šestky. Jasně, nejsem blázen, abych šel dvanáctku po takový pauze…i tak jsem trpěl jako zvíře, 6 km rovinaté tratě mi dalo docela zabrat. Úvod jsem šel s čelem závodu, nicméně už v půlce jsem je měl daleko na obzoru 🙂 Finální čas 24:42 min znamenalo 7. místo v kategorii z 25 ks mlaďochů, průměrné tempo 4:07/km. Výsledek jsem nehodnotil, protože jsem neměl ani žádný cíle, nicméně pocit byl takový, že to fakt bolelo. Hold si tělo odvykne a dost často je výsledek spíše o tom, kde máme prah bolesti nebo spíše jak ho dokážeme potlačit, než jen čistě o kondici.

Co mi připomínalo triatlon v tomto období, byly články a záznamy z Havajského mistrovství světa Ironman. Poslední týden v říjnu se tělo i hlava se daly do kupy a přišel čas se zase vrátit k tomu, co mám tak rád:

SWIM BIKE RUN!