Jsou závody lepší, horší, větší i menší, ale jsou tady ty, které vás prostě baví, jednoduše chytnou za srdce. No a přesně tak mě učaroval minulý rok Hamrman, akce v krásné obci Hamr na Jezeře u České Lípy. Loni jsem tu poprvé okusil polovičního ironmana (více z 2015 zde) a pokořil čas pod 5 hodin, což jsem považoval za osobní úspěch a dostal jsem i pochvalu od kamarádů a známých…to potěšilo 🙂 Co přinesl rok 2016 na Hamru a jak jsem se poměřil s mými předchozími výkony?

Tak především jsem opět nezávodil sám. Hamrman zvládá organizovat 3 závody během víkendu, sobotní „půlku“ a nedělní „sprint (750-27-7)“ a „hobby (350-27-4)“. A právě poslední zmíněný závod měla v kalendáři zaškrnutý i Peťa. Moc se na něj těšila a díky zlobivý noze to málem odpískala. Nakonec se ale na start postavila…bez neoprenu asi moc teplo nebylo, ale z vody vylezla za 7,5 minut, v popředí závodníků, ve skupince holek o 4. – 6. místo.

Na kole pak sjela i dost chlapů (57 minut) a během za 26,5 minut si vyběhla 4. místo mezi holkami, ženami, dívkami a dámami 🙂 Moc hezké, gratuluju a hlavně to zdravíčko, ať tě nezlobí, ale to ty víš… 🙂

Zpět ale k sobotě a k mýmu závodu 😉 Trénoval jsem, trénoval (jak jsem psal v deníčku), nicméně jestli dobře jsem ale nevěděl a ladící týden byl nakonec spíš jen odpočinkovým týdnem, což jsem netušil, jestli je plus nebo mínus. Ale je to hodně v hlavě a v nohách už to prostě být muselo taky 🙂 Na poslední chvíli jsem se rozhodl pro riskantní krok. Půjčil jsem si časovkářský speciál Felt B14 z Tri Půjčovny od Michala Kohoutka, kterému děkuju za čas, co mi věnoval, aby mi kolo sedělo.

Na místo jsme jeli tentokrát až v sobotu, prospali jsme se hezky doma. I když teda…moc se mi spát nechtělo a radši jsem hledal inspiraci ve sledování Tour de France :))

Plavání 1900 m: Plavecká část na Hamru je trochu delší, něco ke 2 km, já jsem si někde naplaval dokonce ještě o nějaký metr navíc nad 2000 metrů. Ale plavání probíhalo v poklidu, nikam jsem se moc necpal a nehnal, držel si své tempo a to se, myslím, docela vyplácelo.

Při přeběhu do druhého kola po pláži jsem si jen zadělal na problém s brýlema, takže jsem během něj vylíval vodu z pravé očnice, na což jsem rezignoval a koukal jen levým.

Zahádou mi bylo plavání závodníků kolem mě, přišlo mi, že vůbec nedrží přímou linii na bójky a berou to nějak moc vnějškem. Ze záznamu je ale taky vidět, že jsem místama naopak já šel moc vnitřkem :)) Z vody jsem byl za 35:02 minut, odpovídá tempu cca 1:41/100 metrů. Takže na mé poměry fajn, na ty vepředu stále propastný rozdíl! Přímé srovnání proti loňsku – zlepšení o minutu a půl. Vylezl jsem na 33. místě ze 114.

Depo 1: Podle fotek trochu jako na výletě, moc mi nešlo svlíknutí z neoprenu, ale po minutě a půl už sedám na kolo…

Cyklistika 86 km: Nezačala úplně pozitivně, kdy mi připravené tretry v pedálech úplně tak nešly nazout, ale pak už vše dobré 🙂 Půjčené kolo, půjčená aero helma…chtěl jsem z nich vytěžit maximum. Co nejvíce času co nejlepší poloha a tím pádem šetřit výkon. Počasí nám taky přálo, sluníčko vylezlo, ale nepálilo, vítr nějaký sice byl, ale ne úplně zasádní…zní to skoro jako nuda, ale celou dobu jsem se bavil tím, že jsem se hlídal, abych neporušil dvě hlavní přikázání triatlonisty a to sice „nezahákuješ“ a „nepřepálíš“ 😀 To první je otázka spíše morálky, když nejsou na trati komisaři a ke splnění druhého mi stačil monitor tepovky. Docela se mi dařilo předjíždět a po nějaké době se utvořila už ustálená skupinka 3-4 lidí, s kterýma jsem se přetahoval. Do kopce mi to tentokrát moc nejelo, ale roviny a sjezdy jsem jim to vracel. Jo, asi ta aerodynamika má něco do sebe 🙂 Tušil jsem, že tahle strategie funguje. Jak jsem se hlídal, doplňoval energii podle plánu (tentokrát voda, gely a tyčinky, plus malinko banánu), tak jsem nijak výrazně nezpomaloval, tepovka byla na místech, kde má být. Myslím, že to byl Ondra Pleskot, s kterým jsem poslední kilometry dojížděl. Na poslední občerstvovačce mi ale trochu ujel a už jsem se za ním nehnal. Jen počkej na běhu… :))

Z kola seskakuju po 2:26 hodinách, průměr 35,2 km/h. Tady jsem vysekl největší zlepšení proti roku 2015 na stejné trati = 13 minut! 18. čas ze všech, prokousávám se pořadím vpřed 😀

Depo 2: Opět minuta a půl a nic výrazného, co by stálo za řeč 🙂 Hezky se k tomu převlíkání posadím v depu a vyrážím na běh…

Běh 21 km: Už jen pohled na hodinky mi říká, že je to ZATÍM na dobré cestě. Proč zatím? No, mnozí by mohli vyprávět, co všechno se může stát při běhu i na půl železňákovi a jak to umí zhatit plány. Myslím ale pozitivně, hlídám si opět intenzitu podle tepovky a tempo tolik neřeším, protože podle pocitu a mezičasů je to tak nějak dobré 🙂

Co by to ale bylo za závod, kdyby se člověka neujaly pochybnosti? Dlouho běžím sám a hlavně se pohybuju tak nějak v pohodě! Závodím vůbec? Vtipkuju s fotografama, mávám divákům, fajn atmosféra! Předbíhám Lenku Královou…hmm, říkám si, jestli mám dneska dobrej den nebo ona špatnej, protože to jsem teda nečekal. Pravda bude asi někde uprostřed 🙂

Vrací mi to po pár kilometrech, ale teď už se to nezopakuje, teď se jí budu držet! 😀 S Lenkou jsme se ještě trochu prostřídali, ale musím jí moc poděkovat, protože bych bez ní určitě zpomalil. Je to úúúplně jinej běh, když máte vedle sebe/za sebou/před sebou tempaře…dvě kola ze tří běhu a i když běžím tempo nad očekávání dobré, pořád jsem v pohodě, žádná krize!

 Vbíháme do finálních 7 km, do třetího kola a Lenka říká, ať jdu sám, že do kopce půjdu rychleji. Letmý pohled na hodinky a přeci jen si říkám, že teď už by se nic podělat nemuselo, dneska to přece jen klapne a bude osobák?! Před sebou vidím povědomý dres a nepletu se, je v něm Marek Pavelka. Moje kategorie, moje age group. Cíl je jednoznačný. Být v cíli před ním! Kolikátý asi je? Dost už bylo pohodového běhu. Dobíhám Marka i Ondru (viz. cyklistika) a asi 1,5 km běžím s nima. Mám na víc? Mám na ně? Kdy to mám zkusit? Chci přijít o umístění ve finiši (třeba jako v Prachaticích?). Nechci!

Jsou 4 km do cíle a já zařazuju vyšší rychlostní stupeň! Intenzita už jde vejš a vím, že tohle tempo už je prostě aktuální strop. Kluci za mnou na dohled, ale náskok už tam je tak 10 vteřin. Dobíháme na občerstvovačku, z kapsy soukám gel a popotahuju z něj, poprvé se na stanici zastavím, i když asi jen na dvě vteřiny a řádně zapíjím smrtelně energetický koktejl kolou a vodou, na hlavu vyliju půl litru vody a už se nechci otáčet. Teď nebo nikdy, pro vítězství klidně i prohru! Ale stejnak se otočím 😀 Nechci nic nechat náhodě. Tempo je rychle zpět, povrch se změnil z lesní cesty na asfalt a zrychluju…tempo 4:19, dva km zbývají…4:17, jeden zbývá…už nejsou blízko…necelý jeden zbývá a 3:58! Nechávám tam všechno! MOC jsem chtěl a dal jsem tomu maximum. Halfironmanský půlmaraton za 1:29 hod, 14. čas dne s tempem 4:18/km (proti loňsku 9 minut dolů).

Diváci fandí, tleskají, podporují, vbíhám do finiše, protínám pásku, kterou málem odnesu až do jezera, jak jsem rozběhlej! Celkový čas? 4 hodiny, 34 minut a 41 sekund. Nejen osobák, ale i poprvé v životě bude zlatá medaile…! Marek byl totiž předtím na běhu první v naší kategorii „M1“ do 29 let, což jsem netušil. Ostatně on taky ne :)) Celkově jsem se umístil na 12. místě ze 114 závodníků. Velkou radost mi dělá hlavně zlepšení proti loňsku, je to prostě 22 minut a 19 sekund.

Výsledky 70.3

Odpověď na otázku, jestli jsem dobře naladil, myslím, už známe…trénink byl, nohy odpočaté, hlava zrelaxovaná a připravená. A chuť byla veliká. Jaký je rozdíl mezi mým kolem a časovkářským speciálem je asi taky zřejmé…aerodynamika, pohodlí a nohy připravené dobře běžet i po 2,5 hodinách šlapání, když se tempo kola nepřepálí. Jinak k celkovému času je nutno přičíst cca 4-5 minut, abych dostal ekvivalent k přesnému polovičnímu ironmanu. Jak už ale vím, nemá moc smysl porovnávat různé závody mezi sebou, ne vždycky to jsou jabka s jabkama…Zajímavý, ovšem asi taky ne 100% vypovídající by bylo srovnání časů z předešlých ročníků. Můj loňský čas 4:57, s kterým jsem bral 18. místo, by letos stačil „jen“ na cca 42.-43. flek!

Děkuji mojí milé podporující přítelkyni, díky organizátorům, soupeřům, divákům, fotografům…celý jste/jsme to zvládli moc hezky. Tak zase příště někde, třeba Challenge na Slovensku? 🙂

foto: „aquasphere“, „bonbonek“, „Bike24.cz“, Terka V., Peťa a já 🙂