Oproti loňsku jsem si chtěl dát nějakou půlku hnedka z kraje sezóny. Nabízel se kvalitní a tradiční Czechman, ale dal jsem přednost svatbě mých milovaných přátel ve stejném termínu 🙂 Nezbývalo, než najít náhradu. No a v tom se mi zjevil Linz Triathlon! Náhrada, myslím si, velmi adekvátní!

Na výběr bylo ze sprintu, olympijského nebo polovičního ironmana. Jak jsem psal výše, mířil jsem na královskou trať. Ale všechny tři distance byly hojně a kvalitně obsazený, celkem asi 1200 lidí. Na naší startovce bylo přes 500 jmen, na startu už o pár méně a do cíle se dostalo taky méně, teda 373 – mužů i žen.

Celé jsem to od začátku chtěl pojmout jako rodinný výlet.  Doufal jsem, že bude rodina souhlasit a pojedou se mnou. Podařilo se! V autě jsem měl, jak mi bylo řečeno, tři generace mých osudových žen. tj. babičku, maminku i přítelkyni a mužskou část osazenstva doplňoval se mnou brácha Mates 🙂 Bylo to od nich více než milé, díky moc! Pétě také díky za dokumentaci! Meteorologové nás strašili bouřkami, ale ty zůstaly za kopcem na Šumavě. V Rakousku u jezera Pleschinger See bylo nádherně, sluníčko a trochu dusno. Ale ani kapka z nebe.

Co jsem natrénoval do dubna, s tím jsem si musel vystačit. Poslední dva týdny se mi podařilo vložit do cestovně-pracovního kalendáře nějaký ten cyklistický trénink kopců, ale jinak velká bída s plaváním a během. Hold někdy se to tak sejde a život není jen trénink. Myslím, že bude zase lépe. Na start jsem dorazil v pěkným stresu.  Nestihl jsem si všechno připravit, jak jsem chtěl. Ale byl jsem nakonec rád, že jsem to spíš dal v časovém limitu, kdy nade mnou v depu stáli tři organizátoři a tahali mě z něj už ven… 🙂

Plavání 1900 m: Dva okruhy s výběhem na břeh v překrásně čistém jezeře, první půlka prvního okruhu byla docela mačkanice, ale díky startu z vody to nebyl takový masakr…byl jsem spokojený s navigováním, občas jsem si našel i nohy k draftování, prostě docela OK.

Při výlezu z prvního kola jsem měl na hodinkách 17 minut a chtěl jsem to dát znovu podobně nebo lépe. Navigace byla už horší v poslední fázi, kdy jsme plavali k výlezu vlevo na pevninu, který nešel moc vidět, každý nabíral trochu jiný směr. Trochu jsem pocitově spíš zpomalil. Když už se mi podařilo se doplácat ke břehu, výlez z vody byl nekonečný a přeběh k depu ještě více! Ale rodinka fandila, překřičela všechny ostatní fanoušky. Kubo, makeej! 😀 Oficiální čas plavání 36:18 min a 222. místo. Garmin tempo 1:50/100m (eh…)

Depo 1: Dlouuuhýýý přeběh, dlouhééé depo samotné, přece jenom tam viselo fakt hodně kol (Půlka i Oly současně). Zabralo to kolem 3 minut.

Cyklistika 90 km: Slib byl 2×45 km s 600 výškovými metry v každém z okruhů. Zde mapka s údaji. Hmm, dřív bych se toho bál, ale dneska už vím, že kopce nejsou můj nepřítel. Tím je většinou vítr 🙂 Trasa byla fakt hezká. Hodně pestrá, první půlka okruhu spíše stoupání a druhá klesání. Provoz nebyl úplně uzavřen, jen omezen, ale až na jednu situaci, kdy auta přede mnou zastavila, aby pustila chodce na přechodu, jsem provoz vůbec nepociťoval, bylo to v pohodě. Povrch až na úplné vyjímky – pecka. Moje pozice se ustálila tipuju někde kolem 40.-.50. km, kdy jsem už neměl moc koho předjíždět a ani nikdo nepředjížděl mě.  Často jsme si měnili pozice se stejnýma pilotama tam a zpět. Já je předjel do kopce, oni mě zase z kopce. Frčel jsem 60 km/h+ a stejně to nestačilo (výrazně!). Chce to teda tu časovku nebo odvahu. Nejlíp asi obojí 😀 Z kola jsem měl fakt fajn pocit. Ne, že by nějak výkonem, ale…atmosféra byla super, místní obyvatelé i organizátoři fandili, s českými a slovenskými kolegy jsme se pozdravili a podpořili a tak nějak vůbec, hezké počasí a výhledy…užíval jsem si to. Dva okruhy taky utekly dost rychle, nestačil jsem se nudit, pořád se něco dělo. Bohužel i hákování závodníků. Někdy omylem, někdy ale očividně s úmyslem. Myslel jsem, že to všem projde bez povšimnutí rozhodčích, ale mýlil jsem se. Slyším zezadu píšťalku, závodník přede mnou hákuje nějakou holku vesele dál. Druhá píšťalka…a už ji měl 🙂 Po dobu cyklistiky jsem nezapomínal na řádné stravování! Letos jsem si to malinko spočítal a zjistil jsem, že jsem ty loňské půlky cpal až moc kalorií, takže letos jsem malinko ubral a cítil jsem se mnohem líp (aka už chyběl ten pocit přeslazený „držky“ 🙂 ) Žádné krize nepřišly, jen jsem trochu cítil bederní páteř. Kolo jsem projel v čase 2:42 hod, což byl 168. čas. Průměr 33 km/h.

Depo 2: Při seskakování z kola jsem si škrtnul palcem o asfalt a hnedka z něj šla kůže dolů. Chce to opatrněji! Do dvou minut jsem z depa prokličkoval pryč. Objevila se taky moje fan crew, hurááá, to byla podpora!

Běh 21 km: No a už jenom půlmaraton! :)) Tuhle hlášku si vždycky v duchu říkám pro uklidnění a spíš se dost rozesměju 😀 Běh byl nejtěžší. Docela vedro, otevřený prostor na betonové stezce kolem Dunaje, obrátková trať o 5 km. Běžně je 2,5 km jeden směr velmi rychlá záležitost. Tady…jsem měl pocit, že je to snad maraton. Po slibném rozběhnutí kolem 4:30-4:45 v prvních 5 km jsem začal nějak měknout. Asi tím, jak jsem si řekl, že si to jdu užít a ne závodit na krev, jsem prostě šel tak nějak na pohodlí a snažil se hlavně minimalizovat bolest. Kdo zná, ten ví, že teda docela bolí i tempo kolem 5 min na kilák, když už máte za sebou to všechno…No ale prostě si myslím, že jsem polevil, více se chladil, občerstvoval..zdržoval. Vbíhám do 4. kola a na hodinách svítí 4:44 hod. Tak jsem si říkal, co asi bude ten finisherskej čas. Poslední kilák jakoby mě živou vodou polili a frčelo to najednou zase samo. Takže příště, až teda budu závodit, máčknout se, hochu! 🙂 Půlmaraton jsem doběhl za 1:48 hod, 113. čas. Prý moje zbraň? 🙂

No a sakumprásk z toho bylo 117. místo celkově a 26. v age group M24-29. Tady jsou výsledky. Podívejte se na úspěchy Čechů, byli jsme hodně vidět a to jak v Olympijském, tak v půlce. Myslím, že příští rok bude našinců v Linzi ještě více. Krásná lokalita, zajímavá cyklistika, organizace bez problémů, cena „přijatelná“, dojezdová vzdálenost pro mnohé…no uvidíme, za mě můžu rozhodně doporučit!