Oproti loňsku jsem si chtěl dát nějakou půlku hnedka z kraje sezóny. Nabízel se kvalitní a tradiční Czechman, ale dal jsem přednost svatbě mých milovaných přátel ve stejném termínu 🙂 Nezbývalo, než najít náhradu. No a v tom se mi zjevil Linz Triathlon! Náhrada, myslím si, velmi adekvátní!

Pleschinger See u Linze. Moc hezké prostředí, čistá voda.

Na výběr bylo ze sprintu, olympijského nebo polovičního ironmana. Jak jsem psal výše, mířil jsem na královskou trať. Ale všechny tři distance byly hojně a kvalitně obsazený, celkem asi 1200 lidí. Na naší startovce bylo přes 500 jmen, na startu už o pár méně a do cíle se dostalo taky méně, teda 373 – mužů i žen.

Celé jsem to od začátku chtěl pojmout jako rodinný výlet.  Doufal jsem, že bude rodina souhlasit a pojedou se mnou. Podařilo se! V autě jsem měl, jak mi bylo řečeno, tři generace mých osudových žen. tj. babičku, maminku i přítelkyni a mužskou část osazenstva doplňoval se mnou brácha Mates 🙂 Bylo to od nich více než milé, díky moc! Pétě také díky za dokumentaci! Meteorologové nás strašili bouřkami, ale ty zůstaly za kopcem na Šumavě. V Rakousku u jezera Pleschinger See bylo nádherně, sluníčko a trochu dusno. Ale ani kapka z nebe.

Takové složení support crew se už jen tak nepovede! Brácha, mamka, babička a Péťa 🙂 Samé mně osudové ženy 😀

Co jsem natrénoval do dubna, s tím jsem si musel vystačit. Poslední dva týdny se mi podařilo vložit do cestovně-pracovního kalendáře nějaký ten cyklistický trénink kopců, ale jinak velká bída s plaváním a během. Hold někdy se to tak sejde a život není jen trénink. Myslím, že bude zase lépe. Na start jsem dorazil v pěkným stresu.  Nestihl jsem si všechno připravit, jak jsem chtěl. Ale byl jsem nakonec rád, že jsem to spíš dal v časovém limitu, kdy nade mnou v depu stáli tři organizátoři a tahali mě z něj už ven… 🙂

Opravdu dostatečná kapacita depa…

Plavání 1900 m: Dva okruhy s výběhem na břeh v překrásně čistém jezeře, první půlka prvního okruhu byla docela mačkanice, ale díky startu z vody to nebyl takový masakr…byl jsem spokojený s navigováním, občas jsem si našel i nohy k draftování, prostě docela OK.

Při výlezu z prvního kola jsem měl na hodinkách 17 minut a chtěl jsem to dát znovu podobně nebo lépe. Navigace byla už horší v poslední fázi, kdy jsme plavali k výlezu vlevo na pevninu, který nešel moc vidět, každý nabíral trochu jiný směr. Trochu jsem pocitově spíš zpomalil. Když už se mi podařilo se doplácat ke břehu, výlez z vody byl nekonečný a přeběh k depu ještě více! Ale rodinka fandila, překřičela všechny ostatní fanoušky. Kubo, makeej! 😀 Oficiální čas plavání 36:18 min a 222. místo. Garmin tempo 1:50/100m (eh…)

Já jsem ta potápka uprostřed

Depo 1: Dlouuuhýýý přeběh, dlouhééé depo samotné, přece jenom tam viselo fakt hodně kol (Půlka i Oly současně). Zabralo to kolem 3 minut.

Cyklistika 90 km: Slib byl 2×45 km s 600 výškovými metry v každém z okruhů. Zde mapka s údaji. Hmm, dřív bych se toho bál, ale dneska už vím, že kopce nejsou můj nepřítel. Tím je většinou vítr 🙂 Trasa byla fakt hezká. Hodně pestrá, první půlka okruhu spíše stoupání a druhá klesání. Provoz nebyl úplně uzavřen, jen omezen, ale až na jednu situaci, kdy auta přede mnou zastavila, aby pustila chodce na přechodu, jsem provoz vůbec nepociťoval, bylo to v pohodě. Povrch až na úplné vyjímky – pecka. Moje pozice se ustálila tipuju někde kolem 40.-.50. km, kdy jsem už neměl moc koho předjíždět a ani nikdo nepředjížděl mě.  Často jsme si měnili pozice se stejnýma pilotama tam a zpět. Já je předjel do kopce, oni mě zase z kopce. Frčel jsem 60 km/h+ a stejně to nestačilo (výrazně!). Chce to teda tu časovku nebo odvahu. Nejlíp asi obojí 😀 Z kola jsem měl fakt fajn pocit. Ne, že by nějak výkonem, ale…atmosféra byla super, místní obyvatelé i organizátoři fandili, s českými a slovenskými kolegy jsme se pozdravili a podpořili a tak nějak vůbec, hezké počasí a výhledy…užíval jsem si to. Dva okruhy taky utekly dost rychle, nestačil jsem se nudit, pořád se něco dělo. Bohužel i hákování závodníků. Někdy omylem, někdy ale očividně s úmyslem. Myslel jsem, že to všem projde bez povšimnutí rozhodčích, ale mýlil jsem se. Slyším zezadu píšťalku, závodník přede mnou hákuje nějakou holku vesele dál. Druhá píšťalka…a už ji měl 🙂 Po dobu cyklistiky jsem nezapomínal na řádné stravování! Letos jsem si to malinko spočítal a zjistil jsem, že jsem ty loňské půlky cpal až moc kalorií, takže letos jsem malinko ubral a cítil jsem se mnohem líp (aka už chyběl ten pocit přeslazený „držky“ 🙂 ) Žádné krize nepřišly, jen jsem trochu cítil bederní páteř. Kolo jsem projel v čase 2:42 hod, což byl 168. čas. Průměr 33 km/h.

High five a jde se na půlmaraton!

Depo 2: Při seskakování z kola jsem si škrtnul palcem o asfalt a hnedka z něj šla kůže dolů. Chce to opatrněji! Do dvou minut jsem z depa prokličkoval pryč. Objevila se taky moje fan crew, hurááá, to byla podpora!

Jediné převýšení na běhu 2 metry nahoru a dolů. A další high five! 🙂

Běh 21 km: No a už jenom půlmaraton! :)) Tuhle hlášku si vždycky v duchu říkám pro uklidnění a spíš se dost rozesměju 😀 Běh byl nejtěžší. Docela vedro, otevřený prostor na betonové stezce kolem Dunaje, obrátková trať o 5 km. Běžně je 2,5 km jeden směr velmi rychlá záležitost. Tady…jsem měl pocit, že je to snad maraton. Po slibném rozběhnutí kolem 4:30-4:45 v prvních 5 km jsem začal nějak měknout. Asi tím, jak jsem si řekl, že si to jdu užít a ne závodit na krev, jsem prostě šel tak nějak na pohodlí a snažil se hlavně minimalizovat bolest. Kdo zná, ten ví, že teda docela bolí i tempo kolem 5 min na kilák, když už máte za sebou to všechno…No ale prostě si myslím, že jsem polevil, více se chladil, občerstvoval..zdržoval. Vbíhám do 4. kola a na hodinách svítí 4:44 hod. Tak jsem si říkal, co asi bude ten finisherskej čas. Poslední kilák jakoby mě živou vodou polili a frčelo to najednou zase samo. Takže příště, až teda budu závodit, máčknout se, hochu! 🙂 Půlmaraton jsem doběhl za 1:48 hod, 113. čas. Prý moje zbraň? 🙂

No a sakumprásk z toho bylo 117. místo celkově a 26. v age group M24-29. Tady jsou výsledky. Podívejte se na úspěchy Čechů, byli jsme hodně vidět a to jak v Olympijském, tak v půlce. Myslím, že příští rok bude našinců v Linzi ještě více. Krásná lokalita, zajímavá cyklistika, organizace bez problémů, cena „přijatelná“, dojezdová vzdálenost pro mnohé…no uvidíme, za mě můžu rozhodně doporučit!