Běžecké jaro se mi moc nepovedlo. Jeden závod a zranění. Tak aspoň zkusit ještě pár malých závodů, než začne (ta moje první) triatlonová sezona. V plánu byly Pardubice na konci dubna a Lipno na začátku května, než se vrhnu na štafetový Vltava Run v půlce května. Středu 29. dubna jsem ti fakt užíval. Den volna z práce, ladění na závod (válení v posteli), jídlo, psychická příprava na večer i tejpování kolena. Spánek mi asi chyběl, tak jsem se nešetřil a užíval si ho přes den 🙂 Odpoledne jsem s kolegyní Simčou vyrazil do Pardubic, kde už probíhal doplňkový program Mizuno Running Cupu 2015 s hlavním závodem nazvaný Pardubická devítka. Sešli jsme se ještě s druhou kolegyní Evou, takže jsem měl doprovod fakt parádní, zabavný a krásný k tomu 🙂 Trať složená z tří okruhů dle pořadatelů měřila 9150m.

Supr parťáci, co říkáte?

Dle mého posledního běžeckého závodu (Praha Kbely) jsem si stanovil cíle. Hlavní bylo běžet bez bolesti zraněný levý nohy, to byla hlavní podmínka pro to, abych si to užil. Cíle jsem si dal konzervativní, takže 38 minut by bylo fajn, ale přiznám se, že jinak bez plánu, bez strategie. Nohu jsem nechtěl přepínat a tenhle závod nebyl původně ani v plánu a ani nějakej „áčkovej“…

Na startu se sešlo něco přes 400 lidí a už zazněl výstřel. Byl jsem docela vepředu, běželo se krásně, nebyl jsem zadýchanej, na hodinky jsem zatím nekoukal, čekal jsem na mezičas na prvním kilometru. Tam na mě bliklo 3:33, což mě popravdě trochu vyděsilo! Takhle rychle jsem nikdy neběžel. Hold jsem se držel s rychlíkama vepředu, tak se to projevilo. Nevěřil jsem si, že takové tempo dokážu udržet, takže jsem zlehounka začal zpomalovat, ale proč to přehánět, když to běží tak fajn, čili jsem to cílil na tempo pod 4:00. Rád se s někým „svezu“, když někoho doběhnu, nebo někdo mně. Touhle taktikou jsem se probojovával polem dopředu. Na 6. a 7. kilometru se malinko projevil přepálený začátek, taková mini krize, ale nikdo mě nepředbíhal a skupinku několika závodníků jsem měl na dohled… 8. a 9. jsem opět zrychlil na 3:54 a 3:45 a našel jsem i šťávu, abych si dal finiš a zazávodil si s běžcem z kategorie M50 :))

Rychlej výraz, zde vyjímečně i tempo 😀

Jaké překvapení, když se na tabuli ukázal čas rovných 36 minut! Věděl jsem, že jsem běžel nad cíl, ale ukrojit z něj dvě minuty bylo teda více než fajn. Nicméně bylo zvláštní běžet bez jasného plánu…cítil jsem se divně a hodně improvizoval…nedá se říct, že bych jen napálil začátek a pak zpomaloval, dařilo se i zrychlit opět v druhé půlce závodu, ale radši bych si příště zazávodil trochu systematičtěji. Nicméně čas dobrej, celkové umístění 46. (předběhlo mě 7 holek), v kategorii mužů teda 39., Garminy mi naměřily 9,35 km oproti udávaným 9,15 km. Nejdůležitější jsou vždycky pocity a tam jsem vyhrál na plné čáře. Totální euforie z toho, že jsem doběhl bez bolesti a poprvé v životě stlačil průměrné tempo pod 4 minuty (3:51). Hnedka po doběhu jsem se pořádně protáhl a vyklusal s děvčaty, která dobíhala poslední okruh závodu 🙂 Holky mi byly příjemnou společností, dali jsme ještě závodnickej gulášek a pomalu se rozešli krásným centrem Pardubic domů…

Výsledky zde: http://www.sportovniservis.cz/pardubicka-devitka-2015/

Odměna a úsměvy! 🙂