Výtoňská desítka nebo Lipenský půlmaraton 2. května? Vzhledem k chybějícímu objemu v tréninku po zranění jsem zvolil „bezpečnější“ variantu desítky. Na Lipno jsem vyrážel sám, na závod jsem tentokrát neladil (žádné válení :D), takže bylo jasný, že už nebudu tak čerstvej jako na Pardubickou devítku. Díval jsem se na výsledky z roku 2014 a docela mě to nabudilo, byla tu teoretická šance, že bych mohl být mezi nejrychlejšími – samozřejmě dle konkurence, která se ale hlavně hlásila na půlku. Počasí bylo teda pod psa, déšť a zima.

Na Lipně zima a déšť

Na start jsem dorazil tak akorát, do poslední chvíle se zahříval a rozběhával ve flísce. Dvě minuty do startu, šikuju se do druhé řady závodníků (moc řad nebylo, protože se nás sešlo jen dvacet 🙂 ). Postavil jsem se hned za jasnýho rychlíka z HiSport teamu (Honza Ďuk). Hlavou se mi honilo, že zase nevím jak na to. Ale zrodila se mi neskutečně blbá strategie v hlavě a té jsem se držel. A to sice „viset“ v topu hned od začátku a když to půjde, tak se tam udržet 😀

Po výstřelu šel Honza hned do vedení a nasadil tempo, kterému nikdo nestačil. Očividně se ale ani nikdo nesnažil, tak jsem ze skupinky utekl a první dva kilometry jsem běžel druhý za ním. Jasný kámen úrazu ale byl, že tohle bylo rozhodně nad mé síly a tady jsem teda solidně přepálil. První kilák pod 3:30, další za 3:45, třetí za 3:51…nezpomaloval jsem záměrně, prostě mi začlo docházet. Začal mi mizet z dohledu. To jsem si koledoval o průser. Doběhl mě třetí v pořadí, vedle kterého jsem se chvíli vezl ale i u něj jsem pochopil, že mu stíhat celou dobu nebudu, tak šel přede mě. Třetí místo by bylo pro mě velmi solidní, ale ze zadu se pomalu blížil čtvrtý v pořadí. Byl jsem dost rád, že mě doběhl, protože bych si to jinak táhl sám a to mi moc zatím nejde. Rád se k někomu „přifařím“. S tímhle závodníkem jsem běžel prakticky od čtvrtého kilometru do osmého. Celou dobu jsem si ho nenechal utéct více jak na 4-5 metrů, abych na něj měl ve finiši. Moc jsem chtěl bednu! Jenže někde na tom osmém, který jsem zpomalil na 4:08, mi ucukl o další a další metry a já jsem nenašel sílu na to se ho udržet. Nic nezměnil ani poslední „skoro“ kilák tempem 3:46. Píšu schválně „skoro“ kilák, protože mi Garmin naměřil jen 9,73 km. Tak nevím, kde se stala chyba 🙂

Jak je jasné z průběhu závodu, doběhl jsem si pro celkové 4. místo (s časem 37:48), třetí Jirka mi utekl o 26 vteřin. První přes dvě minuty (35:21), za mnou byla díra 1:10 min. Takové rozdíly mezi námi byly…jo, to už asi patří k malým závodům. Někdo rychlý se najde vždycky, ale najít si rovnocenného soupeře je už těžší, což je hrozně na palici, když není koho dobíhat a nikdo netlačí na vás 🙂 Ale tady to vlastně nebyl ten případ, na třetího jsem snad i měl…příště 🙂

Tak rychle, jak závod začal, taky skončil. Vyhlášení bylo „jen“ do třetího fleku, tak jsem se rozloučil s kolegama a skočil do pažouta, abych byl co nejdřív v domě rodičů…doma čekala totiž maminka se svíčkovou! Po cestě jsem přemýšlel, „co by, kdyby“. Jestli bych měl na třetí místo, kdybych běžel rovnoměrně nebo naopak pomalu zrychloval. Nevím, neznám odpověď. Jedna věc je dobrý čas a druhá je umístění. Někdy to nemusí jít nutně ruku v ruce, jestli mi rozumíte 🙂 Teď už to vypadá na malou pauzu před Vltava Runem, který mě zase vrátí na Šumavu 16. května a týden na to se spustí triatlonová radost v Poděbradech! Tak snad mě zdraví a forma neopustí!

Výsledky zde http://classic-cup.cz/pdf/Results_V10_2015.pdf