Miloš podal dobrý reference na triatlonové kempy teamu Etriatlon z Prahy, které pořádají o víkendech v Chrudimi. Slovo dalo slovo a už jsem byl na seznamu přihlášených. Mezitím jsem vyhledal pomoc místní kutnohorské trenérky a plavčice v jedné osobě, paní Kuldové (TJ Sparta Kutná Hora)…To jsem k ní tak jednou připlaval a ptám se „Vy jste plavecká trenérka?“, „No, učitelka“, říkala…tak jsem jí povýšil do stavu „trenérky“ a domluvil si započetí spolupráce po kempu s Etriatlonem.

V půlce prosince jsem zašel dvakrát na bazén, abych si zvyknul na chuť chlóru v puse a nose, prubnul moje „časy“ na 100m, abych věděl, kde jsem „teeenkrááát“ začínal 😀 A ano, dokonce jsem stovku zaplaval a čas krásných 2:10. Věděl jsem, že je to naprosto nerelevantní, ale prostě je dobrý vědět, kde bylo to dno, ne? 🙂 Do Chrudimi jsem vyrazil, nakonec sám, protože Miloš ochořel. Hezky vlakem s nacpanou taškou, pěkně nervózní, protože jsem netušil, co mě čeká. Určitě tam budou samý nabušenci. Najít plavečák nebylo nijak těžký, myslel jsem, že moc nestíhám, tak jsem letěl, ale pravda byla opačná. Hezky jsem pozdravil a zapsal se na seznam mezi prvníma. Zbytek osazenstva se pomalu přidávala a přesunuli jsme se k vodě. Po představení instruktorů (Petr Valeš a Honza Falge) nám pánové vysvětlili, že jejich nejosvědčenější metodou, jak nás dobře výkonostně posoudit, je nechat nám zaplavat 200m. Pokud možno kraulem. Pokud neumíš, nevadí, ukaž prostě co umíš…na start jsem šel mezi prvníma a teda…lapám po dechu ještě dneska…časem 4:16 jsem se „o prsa“ vešel do třetí skupiny ze čtyř, překladem něco mezi „kraulem nepolíbený = 4“ a „docela kraulovej plavec s rezervama v technice = 2“. Nutno ale říct, že se tenkrát sešla opravdu skupinka silných plavců, takže jsem byl jednoznačně nejslabší i v té trojce a byly mezi námi dost propastné rozdíly…hlavně holkám Míše a Terce to jelo fakt pěkně. Utvořil jsem dohromady dvojku se Zdeňkem z Prahy, s kterým jsme obydleli jeden dvoulůžák a dělal jsem mu sparinga po celý víkend. Parťák výbornej, díky za rady a tipy! 🙂 Kemp byl super…ať už z hlediska plavání (překvapivě…), tak z hlediska výborný socializace. V pátek večer se šlo na společnou večeři a úplně jsem nevěděl, jak to bude probíhat. Měl jsem trochu obavy, až se začnou objednávat saláty a neperlivý vody, případně zelené čaje. Realita byla naštěstí jiná a hle, i triatleti jsou docela normální jedinci 😀 Se Zdeňkem jsme dorazili (už ne tak úplně z večeře…) někdy ve dvě ráno s pocitem, že jsme to pěkně načali 🙂 Důležitým prvkem kempů Etriatlonu je video rozbor…asi ze 4 úhlů máte možnost vidět vaší techniku. Dostane se vám k tomu i -tak akorát- množství potřebné teorie, šup napsat si zápisky a na dalších trénincích pilovat chyby. A že jich bylo…kraul není věda, ale že je to velmi komplexní záležitost, o tom nemám pochyb. Během víkendu jsme byli ve vodě celkem 5x, takže jsem dorazil domů docela utahanej, ale rozhodně namotivovanej k další práci na technice a už jsem se těšil, až začnu hodiny s individuální trenérkou v Kutné Hoře…no a hlavně, jak říkám, ta socializace…super banda a doufám, že se budeme potkávat na závodech! 🙂

Hodiny s paní Kuldovou jsme začli v zápětí. Kurz se ukázal jako dobrá věc, jak odhalit elementární chyby v technice, ale samozřejmě na lekce 1:1, kdy jsem hodinu pod drobnohledem, jsou ještě efektivnější. Dělali jsme spoustu podobných cvičení jako na kempu, tj. hlavně polohovky – na boku, na zádech, dále pak samotný nohy, samotný ruce, ruce zvlášť, atd…takhle spolupracujeme už teda přes dva měsíce. Většinou s ní jsem jednu lekci týdně a zbytek trénuju sám nebo s parťákama. Snaha je myslet co nejvíc na techniku a moc netlačit na pilu. Ale i tak používám Garminy, abych si evidoval tréninky, takže když tam byl progres, tak jsem o něm věděl.

Největší změnu jsem ale pocítil až v únoru, kdy jsem absolvoval druhej kemp s Etriatlonem, kam jsme jeli tenkrokrát společně s Milošem. Z dvoustovky na čas jsem byl zbytečně nervózní a taky to bylo vidět na čase 3:56, který byl horší než v tréninku o 4 vteřiny a to jsem ani nijak nedřel. Tenhle kemp byl trochu chudší na socializování (chyběl Kokeš team :)), ale o to víc jsem si z něj odvezl poznatků z techniky plavání a ještě jsem byl dvakrát běhat. Za letošní zimu jsem přece jenom ve vodě byl hodněkrát, takže už trochu víc chápu souvislosti a vnímám vodu lépe…i tak mě ale překvapilo, jak velkou změnou na rychlosti / námaze při kraulu jsem prošel po kempu a následujícím týdnu nebo dvou. Petr mi ukázal techniku „plavání z kopce“, což mi fakt dost pomohlo. Při kraulu už tolik nedřu a časy šly dolů, paráda. Jen tak mimo záznam, je to aktuálně na stovku 1:44, 200m 3:47, 500m pod 10 min a nejvíc jsem zkusil 750 metrů za 14:45. Jak se říká, ještě tam nejsem, ale jsem na dobré cestě! 🙂 Dost se ještě na kempu probíralo složení tréninků…z čehož jsem si já usoudil, že: nejlépe pestrý trénink, střídat motivy, plavat pod svými limity (myšleno teda spíš neplavat nad svými technickými) a neustále se snažit o to plavat stejně rychle s co nejmenším úsilím. Stále mám dost problémů v technice, které když dopiluju, tak o to snadněji to pojede 🙂