Takže jsem už měl jistou představu, co mě čeká a nastavil jsem si cíle. Při pohledu do průběžný výsledkovky bylo zřejmý, že čas do 1:00 hod by byl docela pěkný výsledek a pro mě „akorát reálný a dostatečně ambiciózní“ 🙂 Chtěl jsem se teda držet následujícího plánu – zaplavat pohodově pod 10 minut, kolo s průměrem 25 km/h utáhnout pod 36 minut a běh rychlostí 14 km/h zvládnout za 13 minut. Na depa T1 a T2 jsem si vyhradil celkem minutu a půl.

Do Prahy jsem dorazil bohužel až moc brzo, protože České Dráhy neměly v menu spoj, který by mi úplně vyhovoval. Měl jsem teda tunu času na to, abych přemýšlel nad tím, jak se před závodem napít a najíst a tak. Nezvolil jsem úplně nejlepší metodu, když jsem do sebe natlačil přes půl litru jonťáku… 🙂 No ale k samotnýmu závodu. V Endurance labu jsem byl už očekávánej, odlehčit se, oblíct se do tri kombošky a vyzkoušet si kolo, rozplavat se v bazénu s protiproudem. Já tomu teda říkám vana 🙂 Jelikož byl můj cíl zaplavat pod 10, nastavili jsme rychlost proudu těsně pod 2 minuty na 100 metrů. Tři, dva, jedna start! Nooo, už jsem plaval i líp a už se mi i plavalo líp, musím říct. Tím, že jsme nastavili pomalý proud, jsem se tam pořád všelijak kroutil, narážel do přední části vany a moc v pohodě jsem se necítil. Garminy vibrujou dvě minuty plavání a Lukáš z obchodu píská píšťalkou 100 metrů. Mám možnost mu ukázat, ať zrychlí (nebo zpomalí), ale nic nehlásím. Držím se radši plánu. Někde před čtvrtou minutou jsem měl nějaký zatemnění mysli a říkal jsem si, jestli se na to nevy…prdnu, že se mi to zrovna třikrát nedaří. Ale představa toho DNF u mýho jména ve výsledcích řeklo jasné NE a takovou myšlenkou už jsem se nechtěl zaobírat. Hodinky poslušně zahlásily další a další 2 minuty plavání, já jsem našel něco jako rytmus, ale bylo to pořád divný. Naštěstí přišel konec a já jsem se mohl převalit přes hranu vany na schůdky a hurá vstříc depu. Osušit nohy, postěžovat si, že je to na mě malý a hurá do treter a sedla. Zatím vše dle plánu. U kola jsem tušil, jak to bude probíhat, protože jsem si pamatoval profil trasy a bylo jasný, že se to rozhoduje v druhé půlce, kde je pěkný stoupání. Na kole se mi udělalo solidně blbě…asi z toho jonťáku, nemohl jsem ho ani cítit, ale nic jinýho jsem po ruce už neměl…tak jenom po kapkách. S průběhem jsem byl jinak spokojenej, přesně podle plánu jsem dojel za 35 a půl minuty, poprvé v životě jsem jel na něčem s wattmetrem, tak můžu říct, že mi to hodilo průměr 218W. Kecnul jsem sebou na zem, abych se bezpečně přezul, vyběhl jsem do prvního patra a naskočil na pás. Chtěl jsem to postupně rozběhnout od 12 km/h na 14 km/h a v cíli to trochu porychlit na 15+. Bohužel po prvním kiláku bylo jasný, že tohle dle plánu už nepůjde a budu muset trochu zvolnit. Potrápil jsem se a ve finále to bylo o 56 vteřin nad plánovaných 13 minut.

Byl jsem happy, že jsem to zvládl, trochu mě teda mrzelo, že nad hodinu to bylo. Přesněji 1:01:41…běh nevyšel o minutku, to se dá tolerovat, ale v depech jsem se neměl tolik vykecávat (2:26) :)) V průběžných výsledcích jsem byl 26/52 celkově, ale ještě mě pár závodníků odsunulo na finální 30/57. Akcička to byla zajímavá, rozhodně pro mě splnila účel si vyzkoušet všechny TRI disciplíny po sobě se stopkama a dá se říct, že v závodním „stresu“. Nutno říct, že je to tak trochu úchylárna a docela náročný na hlavu, protože jste přece jen „zavřený ve sklepě“ 🙂 Příští rok bych ale do toho šel asi znovu! Rovnou po závodě jsme to oslavili s hnědookou fanynkou v pořádný letenský free-cool-in-ský kavárně The Farm. Taky dobrý! 🙂

Výsledky zde: http://endurancelab.cz/indoor-triatlon/vysledky-2014

Tak TRIkrát zdar!