2014 slov

Tak a je to! Máme za sebou další časovou jednotku zvanou rok, tentokrát s pořadovým číslem 2014. Kdo mě zná, ten ví, jak se vyžívám ve shrnování, rekapitulování a tak vůbec, není přece na škodu se ohlídnout a říct si, co za náma vidíme za ten rok, ne? Když se ohlídnu za sebe, vidím toho strašně moc. Tak moc, že se to sem rozhodně nevejde.
DSC_9861

Není se čemu divit. Jsem mladý ucho a prožívám nejspíš nejdivočejší a nejzásadnější roky ve svým životě, který určí moje další směřování, až budu jednou fakt velkej. No a buď mám špatnou paměť a nepamatuju si pořádně předchozí roky, nebo byl ten poslední opravdu mým zatím nejzásadnějším rokem, kdy se toho odehrálo až příliš. Zůstalo v něm několik zbouraných domečků a vedle základy novýho hradu.


Letošek se opravdu povedl v práci. Mám z toho dobrý pocit, dostalo se mi docenění mé práce, mám parádní tým, šéfa, manažera. Byl jsem „hodně vidět“, tzn. byl jsem aktivně zapojenej do různých aktivit napříč celou firmou, projektů, podařilo se nám některé věci zlepšit a identifikovat ty, na kterých budeme dál makat. Od čeho je tu jinak kvalita, že 🙂 Největší radost ovšem mám z úspěšného zapojení do programu Lišek, kam byla vybrána skupinka prý nejtalentovanějších zaměstnanců. Je to samozřejmě zpochybnitelný, zda se v tomhle výběru ocitla opravdová elita firmy…ale co…jsem tam hlavně já, elitní eliťák 🙂 S tímhle programem jsou spojený různý práva i povinnosti, vesměs jde o individuální rozvoj daných lidí a přispívání těhle jedinců do chodu firmy, šíření pozitivního vnímání firemních hodnot ostatními a veřejností. Prostě takovej nároďák stvořenej hráčema z různých týmů. Celý rok mi chodily pracovní nabídky od různých agentur, ale s díky jsem je odmítal. Zatím tak nějak nevidím důvod na tom nic měnit. Foxconn je na první pohled divná firma. Zaměstnávaj samý cucáky a mizerně platí, ale postupem času vidím, že je to zaměstnavatel, který se extrémně snaží si vybudovat (nebo napravit) pověst firmy, jež se stará o rozvoj svých lidí. Nabízí docela pěkný benefity jako je supr jídelna, vlastní fitko zadarmo, plavání dvakrát do měsíce zadáčo, volání zadáčo nebo za pár korun, vánoční bonusy, multisport kartu, spoustu společných akcí, team buildingů, atd. No, nějakou dobu jsem se s tou myšlenkou skoro nedokázal ztotožnit, ale asi jsem spokojenej 🙂

Chleba se láme tam, kde se láme srdce. V tomhle ohledu to byl hodně složitý rok. Většinu z něj jsem strávil v takovým nějakým vzduchoprázdnu. Vstoupil jsem do něj sám a odcházím stejně tak. Bohatší o hodně zkušeností, schytal jsem pár pěkných šrámů a bohužel i nějaký rozdal. Objevil jsem hodně, ještě víc jsem zjistil sám o sobě. Uvědomil jsem si, co je pro mě důležité. Ale že je to důležité pro mě neznamená, že je to tak i pro druhé. Naprosto jednoduchý věci najednou jako by byly neřešitelný problém. A někdy, i když máte všechno, nemáte nakonec nic. Někdy prostě to všechno nestačí. A vy (já) se jen ptáte, co je teda vlastně potřeba, aby se to vzduchoprázdno zaplnilo…

Někdy člověk dělá věci jen proto, že je dělal vždycky. Tak nějak jsem to začal cítit s mým velkým koníčkem, vášní, kterým jsou ty dvoukolový jednostopý motorový potvory. Pořád jsem kombinoval, měnil a vymýšlel, než se mi to všechno sesypalo, až jsem došel do bodu, kdy jsem se zamyslel nad tím, jestli mi ten koníček ještě krom pře-velkých výdajů přináší něco jiného, tj. tolik potěšení, co by měl. Oprostil jsem se od toho „dělal jsem to vždycky a vždycky dělat budu“ a najednou bylo rozhodnutí dát si pauzu o dost snadnější. A jaký byl výsledek? Znovu jsem objevil věci, které jsem taky vždycky rád dělal, ale díky motorek jsem na ně neměl peníze. Upgradoval jsem foto výbavu, koupil letenky do Tehránu a procestoval pěkný kus Íránu, poznal spoustu nových skvělých lidí a díky nevšedním zážitkům mám zase co vyprávět na několik let dopředu. Pořídil jsem si pěknou silniční žiletku z karbonu – tentokrát ale bez motoru, k tomu přidal plavky a boty na běhání a naladil jsem se tak na návykovou vlnu vytrvalostních sportů. Přivřel – možná žavřel – jsem jedny dveře, ale otevřely se mi tím mnohé další. Svět se mi zdá být najednou trochu pestřejší, ne jen černo-bílý, tj. svět motorek a mimo motorek.

Takže jaký teda byl rok 2014? Jo, žaludek se mi houpe ještě teď, byla to slušná horská dráha. Ale díky b(B)ohu za to, ze všeho nejmíň stojím o nudu 🙂 A předsevzetí pro rok 2015? Základy hradu jsem postavil už letos, takže v tom budování hodlám dál pokračovat, hezky cihlu k cihle a jestli kalendář říká 31.12.2014 nebo 1.1.2015 je mi upřímně jedno… 🙂

Do nového roku vám přeju mnoho zdraví, lásky a nadšení žít.
Jakub ❤
Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s