Perské dobrodrůžo 2014: 1. Když se řekne Írán…

Když se řekne Írán, většina naší populace slyší Islám; terorismus; atomovky zakopaný v zemi; turisti, co se nikdy nevrátí; ty voe, tam je teďka ten ISIS, nee?

iran_uvod

Pravda je taková, že stačí vypnout televizi, poptat se lidí, kteří jej navštívili, přečíst si pár cestopisů a najednou čtete o úplně jiný zemi, čím to? Našinci si rádi pletou Írán s Írákem. Jsou to sousední země, jedno písmenko v názvu – žádný rozdíl. Pokud hovořím o našincích, mluvím z vlastní zkušenosti i o mé rodině, přátelích, kolezích v práci…všech, kteří se až tak nezajímají nebo nezajímali o země mimo naši kulturu. Nemá cenu se dál pitvat v „PR“ Íránu v naší kotlině. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, kdo hledá informace, najde je…a že jich je dostatek.

 Letos jsem věnoval většinu času a peněz motorkám, mé velké zálibě, která byla ale tak velká, že mě málem sežrala zaživa. Byla nutná pauza…na účtu zůstaly nějaké peníze a já měl nutkání někam vyrazit. Bez motorky, bez velkých plánů. Sám s batohem a foťákem. Chtěl jsem v létě do Gruzie, ale sešlo z toho, takže jsem hledal vhodnou podzimní destinaci. Aby tam bylo tepleji než u nás, aby se dalo něco vidět za dva krátké týdny dovolené korporátní krysy, aby tam bylo bezpečno, aby to nebylo moc drahé a abych si splnil taky cestovatelský sen. Tak jak jsem tu minci obracel tam a zpět, Írán byla snad jediná možná země 🙂 Naprosto impulzivně jsem koupil letenky Praha-Minsk-Tehrán na přelom října a listopadu a až dlouho poté začal přemýšlet o tom, kam se chci podívat, jak to řeknu všem těm hejterům výše popsaným a jak se tam vlastně dostanu skrze víza, atd.

Přípravu jsem opravdu moc nehrotil, foťáku jsem pořídil nový objektiv 35mm/1.8, aby fotky stály za to, do navigace nahrál šikovné mapy z openstreetmaps, pořídil si pojištění. Skrze cestovku, respektive jejího zástupce, zažádal o referenční číslo k vízu, abych si ho mohl koupit až na letišti v Íránu. Krosna, pár párů fuseklí a trenek, nějaké tričko, kalhoty a teplá flíska a byl jsem ready to go. Připravil jsem si seznam míst, čistě naplánovaných dle mapy, tj. aby šly postupně po sobě a neměl jsem problém se dostat z jednoho do druhého (těžká teorie, haha). Ke každému nějaký ten tip z internetu, abych nebyl úplně marnej, až tam dorazím. Tušil jsem, že autobusy a vlaky by měly fungovat normálně, vzdálenosti asi budou větší, ale ceny přepravy velmi příjemné.

Tak co nám chybí? No přece nějaký ten gauč na přespání! Jo, říkám si, couchsurfing je zajímavá věc, o které jsem slyšel a četl a je správný čas to vyzkoušet. Píšu pár lidem z lokalit, kam se chystám a dokonce i pár lidí píše samo od sebe mně, zda nechci využít jejich domovů k přespání, případně si nechat ukázat jejich město. No tak jasně, že chci, nad tím nemusím dlouze přemýšlet! Zabiju tím dvě mouchy jednou ranou, poznám místní lidi a nebudu potřebovat hotely. Jeden z nich mě žádá, jestli bych pro něj něco nedovezl z Evropy, konkrétně chtěl protein pro fitness, jen 2,5 kg bílého prášku. Mám opravdu radost, že povezu něco tak hrozně nenápadného zrovna do Íránu 😀 Ale…říkám si, že pokud to situace dovolí, pro Aslana to udělám. V nejhorším budu mít fakt kvalitní stravu plnou živin pro celý pobyt zajištěnou 🙂

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s