Je dobojováno, doběháno…bolest je dočasná, ale sláva je věčná! No, s tou slávou to asi nebudu přehánět…Co jsem psal v předzávodním reportu, se zhruba naplnilo. Můj první oficiální půlmaraton mám úspěšně za sebou a byla to ukrutná zábava!

Cílová rovinka v Pardubicích. Svítí tam zrovna hezký cílový čas, ten ale asi nebude můj… 😀

Parťáka jsem dělal Milošovi, díky za svezení a zázemí v podzemní garáži 🙂 Po příjezdu a prezentaci to začalo s počasím v Pardubicích vypadat docela slibně a nakonec fakt jo. Pod mrakem, ale příjemná teplota. Po rozběhání a protáhnutí jsme se rozloučili a každý šel najít vlastní flek na startu. Já jsem si říkal, že bych měl dobíhat nejhůře někde v první pětině, takže tomu jsem přizpůsobil výběr pozice mezi cca 1300 startujícími. Upřímně jsem čekal větší účast!

Čerství, svěží, usměvaví, krásní, ambiciózní, plní nadšení a elánu jít si pro osobák!

Po startu naštěstí nepřišla žádná strkanice a mohl jsem si běžet svoje plánované tempo (kolem 4:00/km), nicméně jsem byl jak trabant na dálnici a všichni mě předbíhali. Jooo, za pár kilometrů už byla situace obrácená 🙂 Nicméně chvilku mi taky trvalo, než jsem na cílové tempo zpomalil, uklidnil se…

Bohužel jsem už jako obvykle nenašel nikoho, s kým by se dalo nějak plynule spolupracovat. To bych chtěl asi moc na nás „pomalejších“. Těm vepředu to jde na pohled docela hezky. U mě to většinou vypadá tak, že nějakou skupinu doběhnu, protože je mezi námi díra a nechci běžet sám, jenže jakmile je doběhnu, dojde mi, že jejich tempo je trochu pomalejší, než bych chtěl. Tak se ke mně třeba i někdo z nich přidá, ale buď odpadne on, nebo se nechá se mnou vyvést a pak mi zmizí v dáli 😀

Během závodu nepřicházely nějaké krize, ale jak jsem se prokousával kilometry, přicházelo velmi pozvolné zpomalování, vteřina sem, vteřina tam. Kolem patnáctého jsem očekával nějaké problémy, ale naopak jsem cítil takový hezký druhý dech. To byl ale jen pocit, udržet původní tempo stálo moc sil, takže zrychlení už nepřišlo a kolem osmnáctého to už i slušně bolelo (čti „dost“). Navíc jsem zjistil, že jsem si ne-zrovna-moc-šikovně nastavil hodinky, takže kontrola tempa byla taková spíše orientační 🙂 Takže poslední tři kiláky jsem spíš bojoval sám se sebou, chtěl jsem to už mít prostě hotový, čas ne-čas.

Celkové tempo tedy bylo 4:04/km a čas 1:26:47 hod. Výsledky tady, najdete mě na 104. místě (dokončilo 1307).

Finišerská se taky počítá 🙂

Pocity v cíli byly převážně pozitivní, i když vím, že je na čem zapracovat, aby tam třeba svítila ta číslovka 4:00 nebo i lepší, kdo ví 😉 Co vím je, že to byla docela fuška! Ale kdo by to byl býval čekal, že… 😀 Asi proto to dělám. V hlavě se mi teď honí myšlenka, jestli je ten čas dost „kvalitní?“ na to, abych třeba pomýšlel nad maratonem na příští rok? Je to určitě distance, kterou bych si rád zkusil, ale výzva je pro mě „sub“ 3 hodiny 😉

Já se tam vidím…! 😀 (Foto: Facebook Pardubický vinařský půlmaraton)