Že Club Deportivo z Kutné Hory umí pořádat hezké multisportovní akce, jsem se už letos stihl přesvědčit na jarním duatlonu. Mezitím se stihla rozjet i sezona triatlonová a s ní přišel v sobotu 6.6. i terénní triatlon nazvaný Welas triatlák. Welas je název odvozený od Velkého rybníka, který najdete necelých 5 km za městem. Termín letos kolidoval s největším triatlonem v Čechách – Czechmanem. Tam jsem neměl ambice závodit, stejně jsem neměl ani slot, po kterých se zaprášilo už dávno…

Příprava: Terénní triatlon pro mě má jednu zásadní nevýhodu. Koná se v terénu! Já nemám ani horský kolo a neseděl jsem na něm snad od dětství 🙂 Miloš byl ale tak hodnej a půjčil mi jeho kousek. Sice trochu menší, ale na tu jedna sranda akci by to mohlo stačit. Jen jsem si přehodil pedály, abych mohl použít moje (silniční) tretry a povytáhl sedlovku do výše. Na místo jsem dorazil včas, abych za a) všechno stihl a za b) abych si prohlídl terén. Vyfasoval jsem číslo 2, jedničku dostal obhájce titulu z dvou předešlých ročníků Jarda. Depo se plní závodníkama a horskýma kolama, i pár fanynek dorazilo… 🙂 Jdu se rozjet kousek po trase a vracím se asi za 15 minut se slušnou bahnivou ozdobou na těle a zděšeným výrazem v obličeji, protože jsem zjistil hned za rohem, že trasa kola bude malinko techničtější! 🙂 Trochu se protáhnout, rozklusat a jdu zkusit vodu.

 

Plavání 350m: Přemýšlím, jestli má cenu se cpát do neoprenu na ten kousek. Voda je teda slušně osvěžující, ale zdá se, že bych to mohl zvládnout a vylézt i z vody stále jako muž. Volím teda nechat neopren v tašce. Párkrát tam a zpět, abysme se „zahřáli“ a řadíme se na start. Jdu do první řady, ale úplně na stranu, na bójku to mám přímým směrem, to je fajn. Na nic se nečeká a já se taky nedržím zpět a valím, co umím. To není moc rychle, ale na druhou stranu tenhle závod je spíš pro bajkery než plavce, takže kvalita plavců tomu odpovídá – až na čestné vyjímky, samozřejmě! 🙂 Na bójce se mi málem zastavil dech, jak tam byla najednou studená voda a závodník přede mnou na tom byl asi stejně, protože se od ní nějak nechtěl odlepit. Trochu mě to tam zpomalilo…pole už se ale stihlo roztrhat, já jsem se držel cca v první čtvrtině. Po otočce jsem potkal pár nedočkavců, co si to valili proti nám v protisměru 😀 Ale nějak jsme se domluvili a naštěstí uhli. Tentokrát jsem nebyl na vině já, docela jsem držel přímý směr 🙂 Před koncem plavání jsem koukal na závodníka vedle mě, co si to šinul prsama jako by se nechumelilo, tak jsem si říkal, že je na čase ještě trochu zabrat! Z vody vylézám v první čtvrtině pole.

 

Depo 1: Zase ta kebule. Zase motačky. Takže sednout na zem a obout tretry, helmu, brýle a popadnout horáka. Marná snaha se nacvaknout do nášlapů v kopci…frustrující pocit! Plavání a první depo jsem dal za 7:17 minut, což byl 7. čas z 32 závodníků (i závodnic).

 

Horské kolo 15km: Jak jsem vytušil ze zahřívací jízdy, bude to sranda! První crash přišel na výjezdu s kořeny a kameny kousek po startu. Zvolil jsem jinou stopu, než jsem chtěl, nešlo mi přehodit na optimální převod a než jsem stihl udělat cvak s pravou nohou, abych se zachránil, šel jsem v nulové rychlosti na zem. Hezky hnedka na začátku od bláta a odřenej! Na výjezd navazovala část s vyšlapanou pěšinkou uprostřed vysokýho porostu s kopřivama. Před námi pomalejší závodnice nešla předjet, nějak jsem se tam zamotal a už jsem ležel znova. Tentokrát to byl ale velmi „osvěžující“ pád, protože mě kopřivy dost probraly! Říkal jsem si, že takhle by to nešlo, chce to se uklidnit a myslet na techniku a ne jen se to snažit rvát za každou cenu. Naštěstí jsem měl chvíli na to se dát dokupy na míň technické pasáži. Ovšem rudo před očima nejspíš zůstalo, protože jsem málem sundal druhýho závodníka Martina na odbočce v Malešově. Hold jsem měl v plánu jet rovně a ne doleva! 🙂 S Martinem jsme více méně odjeli větší část cyklistiky společně, znal trasu, takže to jsem uvítal. Místy jsme se přetahovali s dalšíma dvěma borcema. Scénář byl vždycky podobný: přišel kopec, rovina nebo asfalt, tak jsem dřel a byl jsem relativně rychlejší, ale jak přišly technické pasáže nebo lesní sjezdy, začal jsem ztrácet. Ani průprava z motokrosu už nestačila 🙂 Na jednom takovém rychlém sjezdu jsme sbírali dva crashující kolegy, vypadalo to hrozivě, ale skončilo to „jen“ odřeninama. Z prdele klika, pánové! Musím nakonec říct, že mě to horský kolo bavilo čím dál víc a klidně bych jel i delší trasu. Dojížděli jsme ve skupince tří nebo čtyř, já v ní byl poslední se ztrátou pár vteřin. Čas 51:39 min a 19. místo dohromady s depem 2.

 

Depo 2: Žádný zdržovačky, rychle do tenisek, čeká mě moje nejlepší disciplína! V tom vedru (30+) jsem byl rád za vodu v depu, kterou jsem hlavně lil na sebe než do sebe.

 

Běh 5,5km: Mně velmi dobře známá trasa, která začla hnedka pěkně z ostra stoupáním od rybníka. Kousek po asfaltu a hned hurá do terénu, polňačky a louky. Věřím si, chci stáhnout pár míst. Prvního závodníka předbíhám těsně po vyběhnutí kopce, dalšího beru zhruba po dalším kilometru. Cítím, že mě ale drží, teda visí za mnou, má toho dost. Do dalšího kopce schválně zpomaluju, na chvilku cupitám, abych to horko ve stínu trochu rozdejchal a ten za mnou následuje moji strategii. Vybíháme z lesa na kilometrovou část panelové cesty, kde je největší výheň a kde tuším, že můžu urvat trochu z mýho času. Závodník za mnou už není a jen vidím přede mnou občerstvovačku, která hlásí, že jsou kousek přede mnou a nevypadají moc živě 🙂 Vodu leju jen na sebe a šlapu do toho. Teda…nemyslete si, že by bylo tempo nějak šílené, to naopak, ale očividně jsem v tuto chvíli jednookej mezi slepýma. Tepy hlídám na 170. Beru dalšího a vidím před sebou ještě jednoho. Mám z toho dobrý pocit, poslední zářez dne na pažbě a až do cíle před sebou nikoho nevidím, za mnou taky komfortní mezera. Zabíhám 4. nejrychlejší čas za 21:57 min. Překvapivě mi to horko ani moc nevadilo, nejspíš ta krátká vzdálenost…nejspíš to komfortní tempo – proč mám dost často pocit, že jsem se přece jenom mohl víc máčknout? 🙂

 

Shrnutí: Celkový čas 1:20:53, který stačil na 11. flek z 32 startujících, dokončilo nás o jednoho míň, nechtělo se mu na běh do toho hicu 🙂 Škoda té minutky, co chyběla do top 10! Ale účel tenhle závod splnil, užít si srandu (a že jí bylo) a pokud možno to horský kolo nějak dojet v jednom kuse. Trénink to byl taky výbornej, hlavně v těch havajských podmínkách jsem si vyzkoušel…ehm…Havaj? 😀 Smekám před soupeřama bajkerama, hoši, umíte! Club Deportivo taky umí, zase se to potvrdil. Díky vám! V srpnu se uvidíme na jejich další akci – běžeckém závodu Dačického 12. Díky taky Marťasovi, že mě přišel podpořit a hlásil mi stav závodu 🙂

 

Díky za fotky: http://kackanem.rajce.idnes.cz/Welas_Triatlak_6.6.2015/

Výsledky zde: http://dacickeho12.wix.com/dacickeho12#!akce/cj5l